скачать книгу бесплатно
C?l Zero
Джек Марс
V knize navazuj?c? na prvn? d?l (AGENT ZERO) ?pionаzn? sеrie Agent Zero, kterа nese nаzev C?L ZERO (kniha 2.), se vydаme na dal?? divokou j?zdu plnou akce napr?c Evropou spolu s elitn?m agentem CIA Kentem Steelem. Tentokrаt mus? ochrаnit svet pred biologickou zbran? – a behem toho se vyporаdat s vlastn? ztrаtou pameti. Kentuv zivot se na prchav? okamzik vrаt? do star?ch kolej?, nez ho opet povolа CIA a pover? ho ?kolem dopadnout teroristy a zabrаnit tak dal?? mezinаrodn? krizi – tentokrаt dokonce potenciаlne je?te v?c znicuj?c?, nez byla predchoz?. Znovu se setkаvа s ne?spechy, kdyz po nem jde zabijаk, mus? se vyporаdat s vlastn?mi konspiracemi, v?ude kolem jsou podvojn? agenti a svе milence muze sotva verit. Presto v?ak se mu vzpom?nky rychle vracej? a spolu s nimi zаblesky tajemstv? toho, k?m kdysi byl, na co pri?el – a proc po nem jdou. Uvedom? si, ze jeho vlastn? identita muze v tomhle boji b?t t?m nejnebezpecnej??m tajemstv?m.
Jack Mars
C?l Zero
Jack Mars
Jack Mars se jako autor sеrie thrilleru LUKE STONE, kterа c?tа sedm knih, rad? v USA mezi nejprodаvanej?? autory soucasnosti. Z jeho pera rovnez pochаz? novinka a zаroven prequel sеrie FORGING OF LUKE STONE, kterа prozat?m sestаvа ze tr? knih; a v neposledn? rade je Mars autorem sеrie ?pionаzn?ch thrilleru AGENT ZERO, kterа prozat?m c?tа ?est knih.
Jack si rаd precte v?echny va?e nаzory, tak nevаhejte a nav?tivte www.jackmarsauthor.com (http://www.jackmarsauthor.com/), kde se muzete prihlаsit k odberu emailu, z?skat knihu zdarma a ruznе dal?? dаrky, propojit svuj Facebook a Twitter, a hlavne zustat v kontaktu!
Copyright © by Jack Mars. V?echna prаva vyhrazena. Pokud tak nen? uvedeno v Americkеm Zаkone o ochrane autorsk?ch prаv z roku 1976, zаdnа cаst tеto publikace nesm? b?t reprodukovаna, distribuovаna nebo predаvаna v jakеkoliv forme nebo jak?mkoliv zpusobem, nebo uchovаvаna v databаzi ci vyhledаvac?m systеmu bez predchoz?ho souhlasu autora. Tato e-kniha je koncesovanа pouze pro va?e osobn? uzit?. Tuto e-knihu je zakаzаno dаle prodаvat nebo predаvat dal??m osobаm. Pokud chcete tuto knihu sd?let s druhou osobou, zakupte si, pros?m, dodatecnou kopii pro kazdеho jednotlivce zvlа?t. Pokud tuto e-knihu ctete, aniz byste si ji zakoupili, nebo nejste prvn?m ctenаrem tеto kopie, v takovеm pr?pade ji, pros?m, vratte majiteli a zakupte si vlastn? kopii. Dekujeme, ze respektujete tvrdou prаci tohoto autora. Pr?beh v tеto knize je fiktivn?. Jmеna, postavy, podniky, organizace, m?sta, udаlosti a pr?hody jsou bud v?sledkem predstavivosti autora nebo jsou pouzity fiktivne. Jakаkoliv podobnost se skutecn?mi osobami, at uz ziv?mi ci zesnul?mi, je pouze nаhodnа.
KNIHY OD JACKA MARSE
SЕRIE ?PIONАZNАCH THRILLERU AGENT ZERO
SEZNAMTE SE, AGENT ZERO (Kniha c.1)
C?L ZERO (Kniha c.2)
Agent Zero – shrnut? 1. knihy (bude soucаst? knihy 2.)
Univerzitn? profesor a otec dvou dcer znovu objevuje svou minulost jako agent CIA. Prob?j? si cestu napr?c Evropou, aby na?el odpoved na to, proc mu potlacili pamet, a soucasne odhaluje teroristick? plаn, kter? mа za c?l zab?t des?tky svetov?ch l?dru.
Agent Zero: Profesor Reid Lawson byl unesen a z hlavy mu byl vytrzen experimentаln? pametov? supresor. Zacaly se mu vracet ztracenе vzpom?nky na jeho zivot jako agent Kent Steele, kterеho vet?ina sveta znа jako agenta Zero.
Maya a Sara Lawsonovy: Reidovy nаctiletе dcery ve veku 16 a 14 let nemaj? nejmen?? tu?en?, ze jejich otec je b?val? agent CIA.
Kate Lawsonovа: Reidova zena a matka jeho dvou det? pred dvema lety necekane zemrela na mozkovou mrtvici.
Agent Alan Reidigger: Nejlep?? pr?tel Kenta Steela a zаroven agent pomohl Kentovi dostat se k pametovеmu supresoru, kter? si agent Zero nechal implantovat potе, co se vydal na nemilosrdnou krvavou cestu s c?lem naj?t nebezpecnеho zabijаka.
Agentka Maria Johanssonovа: Kolegyne agentka pracuj?c? v terеnu byla po smrti Kentovy zeny jeho velmi bl?zkou pr?telkyn?. Postupem casu se z n? stal jeho spojenec, nepravdepodobn? ale v?tan?, kter? mu pomohl v z?skаn? ztracenе pameti a zmaren? teroristickеho plаnu.
Amun: Teroristickа organizace Amun je spojen?m nekolika teroristick?ch frakc? z celеho sveta. Jejich mistrovsk? plаn odpаlit bomby na Svetovеm ekonomickеm fоru v Davosu, zat?mco pozornost v?ech bude odvrаcena k Zimn?m olympijsk?m hrаm, zmaril agent Zero.
Rais: Americk? vyhnanec, ze kterеho se stal zabijаk slouz?c? Amunu, ver?, ze jeho osudem je zab?t agenta Zero. Behem jejich stretu na Zimn?ch olympijsk?ch hrаch v Sionu ve ?v?carsku je Rais smrtelne zranen a ponechаn na pospas smrti.
Agent Vicente Baraf: Italsk? agent Interpolu pomohl agentum Zero a Johanssonovе zabrаnit Amunu v odpаlen? v?bu?nin v Davosu.
Agent John Watson: Vyrovnan? a profesionаln? agent CIA vytrhl Reidovy dcery ze spаru teroristu na molu v New Jersey.
Prolog
„Povezte mi, Renaulte,“ rekl star?? muz. Jeho oci se trpytily, kdyz sledoval, jak tmavа tekutina v kаvovaru mezi nimi prichаz? k varu. „Proc jste sem pri?el?“
Dr. Cicero byl pr?vetiv? clovek, zoviаln?, jeden z tech, kter? o sobe rаd r?kаval, ze je mu „padesаt osm let a stаle mlad?k“. Vous mu zacal ?ednout, kdyz mu tаhlo na ctyricet a po nekolika letech ?plne zbelal, a ackoliv ho vet?inou peclive upravoval, behem doby strаvenе v tundre mu na brade ra?il v nepravideln?ch chumаc?ch. Mel na sobe zаrive oranzovou parku, kterа v?ak ani zdaleka nezastinovala mladistv? svit v jeho modr?ch oc?ch.
Mlad? Francouz byl tou otаzkou m?rne zaskocen, ale odpoved na ni znal okamzite, jelikoz si ji v duchu uz nekolikrаt nacvicoval. „WHO kontaktovala univerzitu a vyzаdala si asistenty k v?zkumu. Ti to pak nab?dli mne,“ vysvetlil anglicky. Cicero byl rodil? Rek a Renault pochаzel z jizn?ho pobrez? Francie, takze spolu hovorili jazykem, kter? znali oba. „Abych byl upr?mn?, tuhle ?anci prede mnou dostali dal?? dva. Oba ji odm?tli. Jа jsem v tom v?ak videl nesm?rnou pr?lezitost —“
„Ha!“ preru?il ho star?? muz nаhle. „Neptаm se te na ty akademiky, Renaulte. Cetl jsem tvou transkripci, stejne jako tvou diplomovou prаci o predpoklаdanе mutaci chripky typu B. Byla docela dobrа, nutno dodat. Sаm bych ji lеpe nenapsal.“
„Dekuji, pane.“
Cicero se zachechtal. „To ‚pane‘ si nech do zasedac?ch m?stnost? a pro charitu. Tady jsme si rovn?. R?kej mi Cicero. Kolik ti je, Renaulte?“
„Dvacet ?est, pane – ehm, Cicero.“
„Dvacet ?est,“ rekl star?? muz zamy?lene. Ohr?val si ruce nad teplem vychаzej?c?m z tаborovеho varice. „A uz jsi skoro dokoncil doktorskе studium? Velice pusobivе. Jа v?ak chci vedet, proc jsi tady? Jak jsem rekl, tvou slozku jsem cetl. Jsi mlad?, inteligentn?, nepopiratelne pohledn?…,“ Cicero se uchechtl. „Podle me by ses mohl dostat na stаz kamkoliv na svete. Ale za ty ctyri dny, co jsi tu s nаmi, jsem te ani jednou nesly?el mluvit o sobe. Proc ze v?ech m?st zrovna tady?“
Cicero rozmаchl rukou, aby demonstroval svou pointu, ale nebylo to vubec nutnе. Sibirskа tundra se tаhla kazd?m smerem, kam az oko dohlеdlo, ?edа a b?lа a – az na oblast na severu, kde se l?ne tаhly n?zkе horskе hrebeny s b?l?mi vrcholky – beznadejne pustа.
Renaultovy tvаre lehce zruzovely. „No, pokud bych mel b?t upr?mn?, doktore, chtel jsem pracovat po va?em boku,“ priznal. „Obdivuji vаs. Va?e prаce na potlacen? epidemie viru Zika byla skutecne dechberouc?.“
„No pros?m!“ zvolal Cicero vrele. „Lichotky te dostanou kamkoliv – nebo ti minimаlne zajist? trochu belgickе prazenе.“ Natаhl si na pravou ruku siln? palcаk, zvedl prekapаvac kаvy z butanovеho varice a naplnil dva plastovе kel?mky horkou, hustou kаvou. Byl to jeden z mаla luxusu, kterе si zde v sibirskе pustine mohli dovolit.
Dr. Cicerovi bylo posledn?ch dvacet sedm dn? jeho zivota domovem malе tаbori?te vztycenе zhruba sto padesаt metru od brehu reky Kolyma. Celе tаbori?te sestаvalo ze ctyr kupolovit?ch neoprenov?ch stanu, plаtenеho pr?stre?ku s jednou stranou zakrytou proti vetru, a z napul stаlеho kevlarovеho cistеho prostoru. Oba muzi v tu chv?li stаli pod plаtenou strechou a varili kаvu nad tаborov?m varicem se dvema horаky. Kolem nich byly sklаdac?mi stoly, na kter?ch stаly mikroskopy, vzorky permafrostu, archeologickе nаcin?, dva robustn?, klimaticky odolnе poc?tace a odstredivka.
„Jen pij,“ rekl Cicero. „Za chv?li nаm zac?nа smena.“ Se zavren?ma ocima usrkl trochu kаvy a ze rtu mu uniklo spokojenе zamrucen?. „Pripom?nа mi to domov,“ rekl mekce. „Cekа na tebe nekdo, Renaulte?“
„Cekа,“ odpovedel mlad? muz. „Moje Claudette.“
„Claudette,“ zopakoval Cicero. „Krаsnе jmеno. Manzelka?“
„Ne,“ rekl Renault jednodu?e.
„V na?em pracovn?m oboru je dulezitе m?t neco, na co se muzeme te?it,“ rekl Cicero teskne. „Mezi v??m t?m odstupem, kter? je casto nutn?, vаm to dа jistou perspektivu. Tricet tri let jsem svou Phoebe naz?val svou zenou. Kvuli prаci jsem behal po celеm svete, ale ona tu pro me vzdycky byla, kdyz jsem se vrаtil. Kdyz jsem pryc, jsou to muka, ale stoj? to za to; pokazdе, kdyz se vrаt?m domu, je to jako znovu se zamilovat. Jak se r?kа, odloucen? lаsku posiluje.“
Renault se usmаl. „Necekal bych, ze se ve virologovi skr?vа tak romantickа du?e,“ podivil se.
„Tyhle dve veci se navzаjem nevylucuj?, synu.“ Doktor se m?rne zamracil. „A presto… nemysl?m si, ze je to prаve Claudette, kterа ti nedа spаt. Jsi zаdumciv? mlad? clovek, Renaulte. Nejednou jsem si v?imnul, jak se d?vа? na vrcholky hor, jako bys na nich hledal odpovedi.“
„Mysl?m, ze jste pri v?beru oboru studia ?lаpl vedle,“ rekl Renault. „Mel jste se stаt sociologem.“ ?smev mu zmizel ze rtu, kdyz dodal: „Ale mаte pravdu. Tuhle ?lohu jsem neprijal jen proto, abych mohl pracovat s vаmi, ale takе proto, ze jsem se zasvetil jistеmu zаjmu… zаjmu, kter? je zalozen na v?re. Mаm v?ak obavy, kam me tahle v?ra muze dovеst.“
Cicero vedoucne pok?vl hlavou. „Jak jsem rekl, v na?em pracovn?m oboru je casto nutn? odstup. Clovek se mus? naucit lhostejnosti.“ Polozil mlad?kovi ruku na rameno. „Ber to jako radu od nekoho, kdo uz neco mаlo zazil. V?ra je silnа motivace, to jiste, ale nekdy nаm emoce mohou zast?nit ?sudek, otupit mysl.“
„Budu si dаvat pozor. Dekuji, pane.“ Renault se nesmele usmаl. „Cicero. Dekuji.“
Najednou ve vys?lacce na stole za nimi hlasite zapraskalo a ticho, kterе se pod plаtenou strechou rozhostilo, preru?il zkreslen? hlas.
„Doktore Cicero,“ ozval se zensk? hlas r?znut? Irsk?m pr?zvukem. Volala jim Dr. Bradleeovа z nedalekеho nalezi?te, kde provаdeli vykopаvky. „Neco jsme odkryli. Tohle mus?te videt. Doneste krabicku. Konec.“
„Hned tam budeme,“ rekl Dr. Cicero do vys?lacky. „Konec.“ Usmаl se na Renaulta jako otec na syna. „Vypadа to, ze dnes zacneme o neco dr?v. Meli bychom se oblеct.“
Oba muzi odlozili kel?mky s je?te horkou kаvou a posp?chali do kevlarovеho cistеho prostoru. Vstoupili do preds?ne, kde si oblеkli zаrive zlutе protichemickе kombinеzy, kterе jim poskytla Svetovа zdravotnickа organizace – WHO. Jako prvn? si natаhli rukavice a plastovе boty, kterе tesne prilеhaly k zаpest?m a kotn?kum, potе overal, kapuci, a nakonec oblicejovou masku a respirаtor.
Oblеkali se rychle ale v tichosti, a tеmer s nаboznou ?ctou, jako by v tom krаtkеm casovеm ?seku pro?li nejen promenou fyzickou, ale i mentаln?. Jako by bezstarostnе zertovаn? vymenili za vаznе rozpolozen? nutnе k jejich prаci.
Renaultovi se protichemickе kombinеzy vubec nel?bily. Pohyb v nich byl pomal? a prаce zdlouhavа. Ale k jejich v?zkumu byly nezbytne nutnе. Meli lokalizovat a overit jeden z nejnebezpecnej??ch organizmu, kterе lidstvo znа.
On a Cicero vy?li z preds?ne a vydali se ke brehu Kolymy, pomalu plynouc? mrazivе reky, kterа se vinula na jih a m?rne na v?chod od horskеho hrebenu a smerem k oceаnu.
„Ta krabicka,“ rekl najednou Renault. „Skoc?m pro ni.“ Rozbehl se zpаtky k pr?stre?ku pro vzorkovnici, dvema prezkami zaji?tenou krychli z nerezovе oceli, kterа mela na kazdе z ?esti stran nati?ten? symbol pro biologickе nebezpec?. Priklusal zpаtky k Cicerovi a oba znovu vyrazili na cestu k m?stu vykopаvek.
„Zaslechl jste, co se nedaleko odsud stalo, ne?“ zeptal se Cicero pres svuj respirаtor behem chuze.
„Sly?el.“ K Renaultovi se to hlа?en? doneslo. Pred peti mes?ci se nejak? dvanаctilet? chlapec z m?stn? vesnice napil vody z Kolymy a krаtce potе onemocnel. Nejdr?ve si v?ichni mysleli, ze reka je nec?m kontaminovanа, ale kdyz se zacaly projevovat symptomy, obrаzek se zac?nal vyjasnovat. Jen co se zprаva o danе nemoci donesla ke WHO, okamzite vyslali t?m vedcu a zacalo vy?etrovаn?.
Chlapec se nakazil prav?mi ne?tovicemi. Konkrеtne druhem, kter? modern? clovek nikdy nevidel.
Vy?etrovаn? vedce zavedlo k mr?ine karibu pobl?z brehu reky. Po peclivеm testovаn? byla hypotеza potvrzenа: karibu zemrel pred v?ce nez dvema sty lety a jeho ostatky se staly soucаst? permafrostu. Nemoc, kterа se v nem us?dlila, zmrzla spolu s telem a upadla do spаnku – az do doby pred peti mes?ci.
„Je to jednoduchа retezovа reakce,“ rekl Cicero. „Kdyz roztаly ledovce, hladina reky a teplota zacaly stoupat. To poslеze rozmrazilo permafrost. Kdo v?, co na nаs v tech kusech ledu muze c?hat? Starodаvnе druhy organismu, kterе jsme nikdy nevideli… je zcela moznе, ze nekterе z nich jsou mnohem star?? nez lidstvo samotnе.“ V doktorove hlase bylo sly?et napet?, kterе neodrаzelo pouze jeho znepokojen?, ale hranicilo se vzru?en?m. Konec koncu to bylo jeho zivobyt?.
„Cetl jsem, ze v roce 2016 na?li antrax v pitnе vode, kam se dostal z roztаtеho snehu,“ okomentoval to Renault.
„To je pravda. K tomu pr?padu jsem byl pridelen. Stejne jako k v?skytu ?panelskе chripky na Alja?ce.“
„Co se stalo s t?m chlapcem?“ zeptal se mlad? Francouz. „V tom pr?padu s prav?mi ne?tovicemi pred peti mes?ci.“ Vedel, ze chlapce spolu s dal??mi patnаcti lidmi z jeho vesnice dali do karantеny, ale tam hlа?en? koncilo.
„Zemrel,“ rekl Cicero. V jeho hlase nebyly znаt zаdnе emoce; ne jako kdyz mluvil o svе Phoebe. Po desetilet?ch v jeho oboru se Cicero naucil umen? lhostejnosti. „Spolu s dal??mi ctyrmi. Ale vze?la z toho ?cinnа vakc?na proti danеmu druhu nаkazy, takze ta ?mrt? nebyla ?plne zbytecnа.“
„Presto,“ rekl Renault ti?e, „je to ?koda.“
Kousek od brehu reky se rozprost?ralo m?sto vykopаvek, dvacet metru ctverecn?ch tundry bylo obestaveno kovov?mi kuly a obehnаno zlutou pаskou. Bylo to uz ctvrtе m?sto, kterе t?m vedcu v rаmci tohoto vy?etrovаn? vystavil.
V ohranicenеm ctverci byli dal?? ctyri v?zkumn?ci v protichemick?ch kombinеzаch, v?ichni shluknut? nad mal?m prostorem zhruba uprostred. Jeden z nich uvidel dva muze prichаzet a vydal se jim naproti.
Byla to Dr. Bradleeovа, pomocnа archeolozka z univerzity v Dublinu. „Cicero,“ rekla, „neco jsme na?li.“
„Co je to?“ zeptal se a prikrcil se, aby proklouzl pod pаskou, kterа prostor ohranicovala. Renault je nаsledoval.
„Ruka.“
„Pros?m?“ vyhrkl Renault.
„Ukazte,“ rekl Cicero.
Bradleeovа je zavedla k m?stu s vykopan?m kusem zmrzlе zeme. Delat vykopаvky v permafrostu – a to nanejv?? opatrne – nebylo nic snadnеho, to Renault vedel. Nejv??e polozenе vrstvy zmrzlе zeme se v lеte obvykle rozpou?tely, ale spodn?m vrstvаm se r?kalo permafrost, jelikoz byly v polаrn?ch oblastech permanentne zamrzlе. D?ra, kterou Bradleeovа a jej? t?m vykopali, byla tеmer dva metry hlubokа a ?irokа dostatecne na to, aby si do n? mohl pohodlne lehnout dospel? clovek.
Skoro jako hrob, pomyslel si Renault chmurne.
A skutecne, na dne vykopanе jаmy lezely zmrzlе ostatky cаstecne rozlozenе lidskе paze, pokroucenе, tеmer na kost rozpadlе a zcernalе casem a zeminou.
„Boze muj,“ rekl Cicero tеmer ?eptem. „V?te, co to je, Renaulte?“
„Telo?“ zkusil odhadnout. Alespon doufal, ze ta paze byla soucаst? neceho vet??ho.
Cicero zacal rychle hovorit a gestikuloval pri tom rukama: „V osmdesаt?ch letech devatenаctеho stolet? nedaleko odsud lezela malа osada, pr?mo na brehu reky Kolymy. Jej? puvodn? obyvatelе byli nomаdi, ale jejich pocet se rozrustal, a tak se rozhodli tady postavit vesnici. Pak se stalo neco nemyslitelnеho. Vypukla tu epidemie prav?ch ne?tovic a behem nekolika dnu vyhladila ctyricet procent jejich kmene. Verili, ze reka je prokletа a preziv?? odsud rychle zmizeli.
„Nez to v?ak udelali, pohrbili svе zesnulе – pr?mo tady, v masovеm hrobe na brehu reky Kolymy.“ Ukаzal do jаmy na zmrzlou pazi. „V dusledku zаplav dochаz? k erozi brehu. Permafrost se rozpou?t? a brzy odhal? celа tela. Potom tady zacne cenichat m?stn? fauna, stanou se z nich prena?eci a dr?v, nez se nadejeme, budeme celit novе epidemii.“
Renault na chv?li zapomnel d?chat a jen sledoval, jak jeden ze zlut?ch v?zkumn?ku dole v jаme se?krabаvа vzorky tkаne z rozklаdaj?c? se paze. Takov? objev byl docela vzru?uj?c?; do doby pred peti mes?ci posledn? prirozenа epidemie prav?ch ne?tovic vypukla v Somаlsku roku 1977. WHO v roce 1980 prohlаsila tuhle nemoc za vym?cenou. A presto tady ted stаli nad doslovn?m hrobem, o kterеm se vedelo, ze se hemz? nebezpecn?m virem, kter? by mohl vyhladit populaci velkomesta behem nekolika dn? – a jejich prac? bylo to vykopat, overit a poslat vzorky Svetovе zdravotnickе organizaci.
„V Zeneve to budou muset potvrdit,“ rekl Cicero ti?e, „ale pokud jsou mе spekulace sprаvnе, prаve jsme vykopali osm tis?c let star? druh viru prav?ch ne?tovic.“
„Osm tis?c?“ zopakoval Renault. „Myslel jsem, ze jste r?kal, ze ta osada tady byla na konci devatenаctеho stolet?.“
„Ale ano!“ rekl Cicero. „Otаzka v?ak zn?, jak se oni – izolovan? nomаdsk? kmen – k necemu takovеmu dostali? Rekl bych, ze podobn?m zpusobem. Vykopali jаmu a narazili na neco, co v n? lezelo dlouhou dobu ve zmrzlеm stavu. Druh viru, kter? byl nalezen v mr?ine toho karibu pred peti mes?ci pochаzel az z holocеnu.“ Postar?? virolog nemohl spustit oci z paze vycuhuj?c? ze zmrzlе zeminy pod nimi. „Renaulte, podej mi tu krabicku, pros?m.“
Renault vzal ocelovou vzorkovnici a postavil ji na zmrzlou zemi pobl?z okraje jаmy. Odklapl ctyri prezky, kterе ji zaji?tovaly, a otevrel v?ko. Uvnitr lezela zbran MAB PA-15, kterou si tam predem schoval. Byla to starа pistole, ne v?ak pr?li? tezkа. S pln?m zаsobn?kem na patnаct nаboju a jedn?m v komore vаzila jen neco kolem jednoho kila.
Zbran patrila jeho str?ci, veterаnovi francouzskе armаdy, kter? bojoval v Magrebu a Somаlsku. Ale mlad? Francouz zbrane rаd nemel; byly pr?li? pr?mе, pr?li? diskriminacn? a na jeho vkus moc umelе. Ne jako virus – dokonal? prirozen? nаstroj schopn? eliminovat celе druhy, systematicky a zаroven nestranne. Lhostejn?, ne?stupn? a prudk?; presne takhle se potreboval zachovat v danou chv?li on.
Sаhl do ocelovе vzorkovnice a vzal do ruky zbran, ale na moment zavаhal. Nechtel ji pouz?t. Ve skutecnosti mu Ciceruv nakazliv? optimismus a jiskra v jeho oku dost prirostly k srdci.
V?echno v?ak mus? jednou skoncit, pomyslel si. Cekа na tebe dal?? zku?enost.
Renault se s pistol? v ruce postavil. Odklapl pojistku a bez emoc? jako blesk z cistеho nebe strelil dva v?zkumn?ky stoj?c? na kazdе strane jаmy do prsou.
Dr. Bradleeovа pri necekanеm traskavеm zvuku zbrane polekane vykrikla. Zacala rychle couvat, ale po dvou kroc?ch ji dostihly dve strely z Renaultovy zbrane. Anglick? doktor Scott se jen chabe pokusil vylеzt z jаmy, nez ji Francouz jedin?m v?strelem do jeho hlavy promenil v jeho hrob.
V?strely byly hromovе, ohlu?uj?c?, ale v okruhu tis?cu kilometru nebyla zаdnа zivа du?e, kterа by je sly?ela. Tеmer zаdnа.
Cicero stаl jako soln? sloup, paralyzovan? ?okem a strachem. Renault behem pouh?ch sedmi vterin ukoncil zivot ctyr lid? – pouh?ch sedm vterin, aby se v?zkumnе pracovi?te promenilo v masovou vrazdu.
Postar??mu doktorovi se pod respirаtorem trаsly rty, kdyz se snazil promluvit. Nakonec se mu podarilo vykoktat jedinе slovo: „P-proc?“
Renaultuv ledov? pohled byl netecn?, lhostejn?, jak? jen pohled virologa muze b?t. „Doktore,“ rekl m?rne, „d?chаte moc rychle. Sundejte si respirаtor, at neomdl?te.“
Cicero d?chal rychle a prer?vane, takze mu respirаtor pomalu prestаval stacit. Jeho pohled tekal mezi zbran?, kterou Renault drzel ve sve?enе ruce u boku, a jаmou, ve kterе ted lezel mrtv? Dr. Scott. „Jа… nemuzu,“ zakoktal se Cicero. Kdyby si sundal respirаtor, znamenalo by to potenciаlne se vystavit nemoci. „Renaulte, pros?m…“
„Nejmenuji se Renault,“ rekl mlad? muz. „Jsem Cheval – Adrian Cheval. Byl tu jist? Renault, vysoko?kolsk? student, kterеmu pridelili tuhle stаz. Ted je v?ak mrtv?. To jeho zаpis a dokumentaci jste cetl.“
Cicerovy krv? podlitе oci se je?te v?c roz??rily. Okraje viden? se mu rozostrily, ztmavly a hrozilo, ze ztrat? vedom?. „Jа… Jа to nechаpu… proc?“
„Doktore Cicero. Sundejte si respirаtor. Pokud mаte zemr?t, nedal byste prednost udelat to dustojne? S tvаr? odkrytou, m?sto schovanou pod maskou? Pokud ztrat?te vedom?, uji?tuji vаs, ze se uz nikdy neprobud?te.“
Cicero pozvedl ruku a roztresen?mi prsty si stаhl tesnou zlutou kapuci z pro?edivel?ch vlasu. Pak uchopil respirаtor a oblicejovou masku a sundal si je. Pot, kter? mu vyrazil na cele, okamzite zchladl a zamrznul.
„Chci, abyste vedel,“ rekl Francouz jmеnem Cheval, „ze si vаs i va?? prаce skutecne vаz?m, Cicero. Nemаm z tohohle zаdnе pote?en?.“
„Renaulte – nebo Chevale, at jsi, kdo jsi – poslouchej svuj rozum.“ Ted, kdyz nemel na obliceji masku s respirаtorem, zacala se mu vracet rozvaha a pokusil se prosit. Mlad?k mohl m?t ke spаchаn? takovеho zverstva jedinou motivaci. „At uz se chystа? udelat cokoliv, pros?m, znovu to zvaz. Je to extrеmne nebezpecnе —“
Cheval si povzdechl. „Jsem si toho vedom, doktore. V?te, takе jsem studoval na Stockholmskе univerzite a snazil se dodelat doktorаt. Minul? rok jsem v?ak udelal chybu. Padelal jsem univerzitn? podpisy na zаdosti, abych se dostal ke vzorkum jednoho vzаcnеho enteroviru. Zjistili to. A vyhodili me.“
