скачать книгу бесплатно
Rais zasekl hаk otevrenеho klepeta zboku do krku mladеho muze a pak j?m trhl vzad. Kov se mu zakousl do zаpest? a rаny na jeho zаdech zahorely, ale snazil se tu bolest ignorovat, kdyz mladеmu muzi vytrhl hrdlo z krku. Vystr?klo ohromnе mnozstv? krve, kterа zacala zabijаkovi stеkat po predlokt?.
Levou rukou pritiskl Sig na Elenino celo.
„Nekric,“ rekl rychle a ti?e. „Nepokou?ej se vykriknout. Bude? zticha a prezije?. Jenom p?pni a zemre?. Rozum???“
Elene z hrdla uniklo malе zap?sknut?, kdyz se pokou?ela udusit v?krik, kter? se j? z nej dral. Prik?vla, ale oci se j? zalily slzami. Elias dopadl oblicejem na dlаzdenou podlahu.
Prohlеdl si ji od hlavy k pate. Byla drobnа, ale jej? ?aty byly volnе a v pase elastickе. „Vysvlec se,“ rekl j?.
Elena otevrela ?sta hruzou.
Rais si odfrkl. Jej?mu zmaten? v?ak rozumel; konec koncu byl stаle nah?. „Nejsem tenhle typ monstra,“ ujistil ji. „Potrebuju oblecen?. A nebudu to opakovat.“
Mladickа zena si roztresene pretаhla pres hlavu horn? cаst odevu a pak shodila na zem kalhoty. Pretаhla je pres b?lе nemocnicn? boty, kter?mi stаla v kaluzi Eliasovy krve.
Rais je vzal a ne?ikovne si je jednou rukou oblеkl; ve druhе stаle drzel Sig, kter?m m?ril na Elenu. Nemocnicn? odev byl vcelku pohodln? a kalhoty trochu krаtkе, ale budou stacit. Zastrcil si zbran dozadu za pаs kalhot a druhou si vzal z postele.
Elena tam stаla jen ve spodn?m prаdle a rukama si obj?mala telo. Rais si toho v?iml, sebral svou nemocnicn? ko?ili a podal j? ji. „Zakryj se. Pak si lehni na postel.“ Kdyz udelala, co po n? chtel, na?el u Lucova opasku svazek kl?cu a odemkl si druhе klepeto pout. Pak prehodil retez kolem jednoho ze zelezn?ch zаbradl? a spoutal Elene ruce.
Kl?cky polozil na nejzaz?? konec nocn?ho stolku mimo jej? dosah. „Jakmile budu pryc, nekdo sem prijde a pomuze ti,“ rekl j?. „Ale nejdr?v mаm pаr otаzek. Potrebuju, abys ke mne byla naprosto upr?mnа, protoze jestli nebude?, vrаt?m se sem a zabiju te. Rozum???“
Horlive prik?vla, po tvаr?ch se j? kutаlely slzy.
„Kolik dal??ch sester je dnes na tomhle oddelen??“
„P-pros?m, neublizujte jim,“ zakoktala se.
„Eleno. Kolik dal??ch sester je dnes na tomhle oddelen??“ zopakoval.
„D-dve…,“ popotаhla. „Thomas a Mia. Ale Tom mа ted prestаvku. Bude dole.“
„Dobre.“ Karta se jmеnem, kterou mel pripnutou na hаbitu, mela zhruba velikost kreditn? karty. Na n? byla malа fotka Eleny a na druhе strane po celе dеlce cern? pruh. „Je tohle oddelen? v noci zamcenе? A tvoje karta, funguje jako kl?c?“
Prik?vla a znovu popotаhla.
„Dobre.“ Zastrcil si druhou zbran za opasek nemocnicn?ho odevu a klekl si k Eliasovu telu. Pak mu sundal obe boty a nazul si je. Byly celkem tesnе, ale k ?teku mu postac?. „Posledn? otаzka. V??, c?m sem prijel Francis? Ten nocn? hl?dac?“ Rukou pokynul k telu muze v b?lе uniforme.
„Ne-nejsem si jistа. Mysl?m… mysl?m, ze pickupem.“
Rais pro?acoval Francisovy kapsy a z jednе vytаhl kl?ce. Bylo na nich tlac?tko pro dаlkovе odemykаn?. To mu jen pomuze auto naj?t. „Dekuju za upr?mnost,“ rekl j?. Pak utrhl pruh z okraje nemocnicn? prikr?vky a nacpal j? ho do pusy.
Chodba byla prаzdnа a silne osvetlenа. zat?mco se j? Rais pl?zil, v jednе ruce pevne drzel Sig, ale nechаval ho skryt? za zаdy. Na konci chodba ?stila v ?ir?? prostor s pultem ve tvaru podkovy, kterа slouzil pro zdravotn? sestry. Za n?m na nej cekal v?chod. Za poc?tacem sedela zаdy k nemu zena s kulat?mi br?lemi a tmav?mi vlasy vycesan?mi do drdolu.
„Otoc se, pros?m,“ rekl j?.
Zena se polekane otocila a jej? oci padly na jejich pacienta/vezne v nemocnicn?m odevu, s jednou rukou od krve a se zbran? nam?renou na ni. Ztratila dech a vypoulila oci.
„Ty mus?? b?t Mia,“ rekl Rais. Zene bylo s nejvet?? pravdepodobnost? ctyricet, byla korpulentn? a pod do?iroka otevren?ma ocima mela tmavе kruhy. „Ruce nad hlavu.“
Udelala, co j? r?kal.
„Co se stalo s Francisem?“ zeptala se ti?e.
„Francis je mrtv?,“ rekl Rais apaticky. „Pokud se k nemu chce? pridat, stac? udelat neco unаhlenеho. Pokud chce? z?t, pozorne poslouchej. Ted odejdu tamtemi dvermi. Jakmile se za mnou zavrou, pomalu napoc?tа? do triceti. Pak se vydа? do mеho pokoje. Elena zije, ale bude potrebovat tvou pomoc. Potom muze? udelat cokoliv, co vаs ucili delat v situaci, jako je tahle. Rozum???“
Sestra jednou pevne prik?vla.
„Muze? mi dаt slovo, ze se bude? presne r?dit m?mi pokyny? Zeny obvykle nezab?j?m, kdyz se tomu muzu vyhnout.“
Znovu prik?vla, pomaleji.
„Dobre.“ Obe?el ostruvek, mezit?m vytаhl karticku z obalu pripevnenеho na prsou jeho tricka a projel s n? skrz skener napravo od dver?. Malа kontrolka preblikla z cervenе na zelenou a zаmek cvaknul. Rais zatlacil do dver? a otevrel je. Je?te jednou se ohlеdl na Miu, kterа se ani nepohnula a jen sledovala, jak se za n?m zav?raj? dvere.
A pak se dal do behu.
Probehl chodbou a mezit?m si Sig opet zastrcil vzadu za pаsek. Po dvou sebehl schody do prvn?ho patra, rozrazil bocn? dvere a vybehl ven do ?v?carskе noci. Jako studenа rann? sprcha ho ovanul chladn? vzduch a na chv?li si dovolil zastavit, aby se mohl volne nadechnout.
Nohy se mu trаsly a hrozilo, ze mu znovu vypoved? sluzbu. Adrenalin z ?teku rychle vyprchаval a svaly mel porаd pr?li? zeslаblе. Vytаhl z kapsy tricka kl?cky od Francisova auta a stiskl cervenе tlac?tko. Alarm u SUV zacal vr?skat a svetla se rozblikala. Rais ho rychle vypnul a rozbehl se k autu.
Vedel, ze budou tohle auto hledat, ale sаm ho dlouho pouz?vat nebude. Brzy mu nezbyde nic jinеho, nez se ho zbavit, naj?t novе oblecen? a s rаnem zam?r? smerem k Hauptpostu, kde najde v?echno, co potrebuje, aby mohl uniknout ze ?v?carska pod fale?nou identitou.
A jakmile toho bude schopn?, najde a zabije Kenta Steela.
Ctvrtа kapitola
Sotva Reid vyjel z pr?jezdovе cesty pred jeho domem, aby se setkal s Mariou, uz volal Thompsonovi, aby dаval pozor na jejich dum. „Rozhodl jsem se, ze dаm dnes vecer holkаm trochu prostoru,“ vysvetlil. „Nebudu pryc dlouho. Ale presto, mohl byste mi na ne dаvat pozor, kdyby se neco semlelo?“
„Jasnа vec,“ souhlasil star?k.
„A, no, pokud by se delo neco podezrelеho, samozrejme tam zajdete.“
„Jiste, Reide.“
„V?ak v?te, pokud byste je nevidel nebo tak, muzete zaklepat na dvere nebo zavolat na pevnou linku…“
Thompson se zachechtal. „Nedelej si starosti, je mi to jasn?. Jsou to teenageri. Cas od casu potrebuj? trochu prostoru. Uzij si rande.“
Pod bdel?m dohledem pana Thompsona a s Mayin?m odhodlаn?m prokаzat svou zodpovednost si Reid myslel, ze se muze trochu uvolnit, jelikoz vedel, ze jeho dcery budou v bezpec?. Jedna jeho cаst samozrejme vedela, ze to byl jen dal?? pr?klad jeho pokusu zamestnat svou mysl. Tak jako tak o tom bude cel? vecer prem??let.
Musel vyuz?t GPS mapu na telefonu, aby to m?sto na?el. Je?te stаle se v Alexandrii a jej?m okol? tolik nevyznal, ale Maria ano – d?ky tomu, ze Langley a velitelstv? CIA bylo od n? nedaleko. Presto v?ak zvolila m?sto, na kterеm taky nikdy nebyla. Nejsp?? to udelala proto, aby, jak se r?kа, mel kazd? stejnе podm?nky.
Na ceste na m?sto setkаn? minul dve odbocky, ackoliv mu hlas z navigace r?kal, kterou cestou se dаt a kdy. Prem??lel nad t?m divn?m zаbleskem z minulosti, kter? se mu uz dvakrаt objevil – nejdr?v, kdyz se ho Maya zeptala, jestli o nem Kate vedela, a pak, kdyz uc?til kol?nskou, kterou jeho zesnulа zena mela rаda. Hlodalo mu to v podvedom?, takze i kdyz se snazil venovat pozornost instrukc?m z navigace, nikdy mu to nevydrzelo dlouho.
Duvod, proc to celе bylo tak bizarn?, byl, ze kazdа vzpom?nka na Kate byla v jeho mysli dokonale zivа. Na rozd?l od Kenta Steela ho ona nikdy neopustila; pamatoval si, jak ji poznal. Pamatoval si na kazdе jejich rande. Pamatoval si na dovolenе a na jejich prvn? dum. Pamatoval si na jejich svatbu a narozen? jejich dcer. Dokonce si pamatoval i jejich hаdky – nebo si to alespon myslel.
Predstava toho, ze mohl jakkoliv malou cаst Kate ztratit, j?m otrаsla. Ten pametov? supresor mel prokazatelne vedlej?? ?cinky, jako byly pr?lezitostnе bolesti hlavy privozenе ne?stupnou vzpom?nkou – byla to experimentаln? procedura a zpusob, jak?m mu ten cip odstranili, mel do chirurgickеho zаkroku daleko.
Co kdyz mi vzali v?c nez jen vzpom?nky na agenta Zero?
Ta my?lenka se mu ani trochu nel?bila. Celе to pusobilo jako domino; pred nejakou dobou uvazoval o tom, jestli nemohl ztratit i nejakе vzpom?nky na svе dcery. A je?te hor?? na tom bylo, ze nemel nejmen?? ?anci dozvedet se pravdu, aniz by si nechal zcela vrаtit pamet.
Bylo toho na nej moc a c?til, ze se mu v hlave zac?nа rodit novа bolest. Aby se ozpt?lil, zapnul rаdio a zes?lil zvuk.
Kdyz zajel na parkovi?te za restaurac?, slunce uz zapadalo. Byla to restaurace typu gastropub a jmenovala se Sklepen?. Mel pаr minut zpozden?. Rychle vystoupil z auta a poklusem obehl budovu k predn?mu vchodu.
Pak ztuhl na m?ste.
Maria Johanssonovа byla Americanka se ?vеdsk?mi predky a mimo CIA byla verejnosti znаmа jako ?cetn? z Baltimoru – ackoliv Reid si myslel, ze by dobre uspela sp?? jako modelka pro titulky casopisu nebo alespon na plakаty. Byla jen o pаr centimetru niz?? nez on, kter? meril sto osmdesаt, a mela dlouhе, rovnе blond vlasy, kterе j? ve vlnаch spadaly pres ramena. Jej? oci mely barvu bridlice, ale jej? pohled byl nejak?m zpusobem intenzivn?. Stаla venku ve dvanаcti stupn?ch v jednoduch?ch ?atech nаmornickе modrе barvy s voln?m vеckov?m v?strihem a b?l?m ?аlem pres ramena.
Zahlеdla ho prichаzet a rty se j? zacaly roztahovat do ?smevu. „Cau. To uz je let.“
„Jа… pаni,“ vyhrkl. „Mysl?m, ehm… vypadа? skvele.“ Hlavou mu probleskla my?lenka, ze Mariu nikdy predt?m nevidel nal?cenou. Modrе ocn? st?ny j? ladily s ?aty a jej? oci d?ky nim tеmer zаrily.
„Taky nevypadа? ?patne,“ prik?vla uznale nad jeho odevem. „Nepujdeme dovnitr?“
D?ky, Mayo, pomyslel si. „Jo, jasne.“ Sаhl po klice, otevrel dvere a pridrzel je pro ni. „Je?te predt?m mаm jednu otаzku. Co je sakra ‚gastropub‘?“
Maria se zasmаla. „Rekla bych, ze necemu takovеmu by se dalo r?kat zapadl? bar, jen s lep??m j?dlem.“
„Jasne.“
Uvnitr bylo ?tulno, jen moznа trochu mаlo prostoru. Zdi byly cihlovе, bez om?tky, a nad hlavou jim cnely drevenе trаmy. Ze stropu visely retro zаrovky, kterе vydаvaly teplе tlumenе svetlo a vytvаrely tak pr?jemnou atmosfеru.
Proc jsem nervоzn?? pomyslel si, kdyz se posadili. Znal tuhle zenu. Spolecne zabrаnili mezinаrodn? teroristickе organizaci v zavrazden? stovek, moznа tis?cu lid?. Ale tohle bylo jinе; tohle nebyla operace nebo mise. Tohle bylo pro pote?en?. A to stacilo k tomu, aby v tom byl rozd?l.
Poznej ji, zaznela mu v hlave Mayina slova. Bud zaj?mav?.
„Takze, jak to jde v prаci?“ zeptal se nakonec. V duchu si nad sv?m vlazn?m pokusem jen frustrovane povzdechl.
Maria pozvedla jeden koutek. „Mel bys vedet, ze o tom vаzne mluvit nemuzu.“
„Jasne,“ rekl. „Jak jinak.“ Maria byla aktivn? agentkou CIA. I kdyby byl on sаm v akci, nemohla by s n?m sd?let podrobnosti svе operace, pokud by takе nebyl jej? soucаst?.
„A co ty?“ zeptala se. „Jak to jde v novе prаci?“
„Nen? to zl?,“ priznal. „Jenom pomаhаm, takze je to na polovicn? ?vazek, pаr lekc? t?dne. Nejakе znаmkovаn? a tak. Ale nen? to buhv? jak zaj?mavе.“
„A holky? Jak se maj??“
„Ehm… zvlаdaj? to,“ rekl Reid. „Sara o tom, co se stalo, vubec nemluv?. A Maya, ta prаve…“ Zarazil se, nez stacil vyzradit pr?li?. Duveroval Marie, ale soucasne nechtel priznat, ze Maya velmi presne uhodla, co je Reid zac a do ceho je zapleten?. Tvаre mu zruzovely a m?sto toho rekl: „Popichovala me. Ze jdu dnes na rande.“
„A ne snad?“ zeptala se Maria zcistajasna.
Reid c?til, jak mu tvаre znovu zahorely. „Jo. Rekl bych, ze jo.“
Znovu se usmаla. Vypadalo to, ze si jeho nesmelost uz?vа. V akci jako Kent Steele dokаzal b?t sebevedom?, zdatn? a rozvаzn?. Ale tady, ve skutecnеm svete, se c?til stejne neobratne, jak by se po dvou letech celibаtu c?til kdokoliv jin?.
„A co ty?“ zeptala se. „Jak to zvlаdа??“
„Jde to,“ rekl, „dobre.“ Jen co to vyslovil, zalitoval toho. Copak se snad od svе dcery prаve nenaucil, ze upr?mnost je nejlep?? prostredek? „To byla lez,“ rekl hned. „Mysl?m, ze to nen? ?plne ruzovе. Snaz?m se zamestnаvat zbytecn?mi ?koly a hledаm v?mluvy, protoze kdyz se zastav?m, byt jen na chvilku, a jsem sаm se sv?mi my?lenkami, vzpomenu si na jejich jmеna. Vid?m jejich tvаre, Mario. A nemuzu si pomoct, ale mysl?m si, ze jsem neudelal dost, abych tomu zabrаnil.“
Vedela presne, na co narаz? – tech devet lid?, kter? zemreli pri v?buchu tе jedinе nаloze, kterou Amun odpаlil v Davosu. Maria se natаhla pres stul a vzala ho za ruku. Jej? dotek mu paz? vyslal pr?jemnе mravencen? a uklidnil jeho nervy. Jej? prsty byly teplе a jemnе.
„To je realita, kterе se mus?me pod?vat zpr?ma do oc?,“ rekla. „Nemuzeme zachrаnit v?echny. V?m, ze si nepamatuje? v?echno jako Zero, ale pokud ano, vedel bys to.“
„Moznа, ze to nechci vedet,“ rekl ti?e.
„Rozum?m. Porаd se muzeme snazit. Ale myslet si, ze muze? spasit cel? svet, je ??lenstv?. Devet zivotu, Kente. Stalo se to a nejde to vz?t zpet. Ale mohly to b?t stovky. Mohly to b?t tis?ce. Takhle so na to mus?? d?vat.“
„A co kdyz to nedokаzu?“
„Pak… si najdi nejak? kon?cek, moznа? Jа pletu.“
Nedokаzal se ubrаnit sm?chu. „Plete??“ Nedokаzal si pri tom Mariu predstavit. Jak pouz?vа pletac? jehlice ke zmrzacen? nejakеho vzbourence? To jiste. Ale skutecnе pleten??
Hrde pozvedla bradu. „Ano, pletu. Nesmej se mi. Nedаvno jsem upletla prikr?vku, kterа je mekc? nez cokoliv, co jsi v zivote c?til. Co se ale snaz?m r?ct, je, ze si mа? naj?t kon?cek. Neco, co ti zamestnа jak ruce, tak hlavu. A co tvoje pamet? Nejak? pokrok?“
Povzdechl si. „Ne tak docela. Nedelo se toho tolik, abych ji mohl procvicit. Porаd je to dost za?modrchanе.“ Odlozil menu na stul a protаhl si ruce. „Ale kdyz uz jsi to zm?nila… Dneska se mi stalo neco zvlа?tn?ho. Vrаtil se mi ?trzek vzpom?nky. O Kate.“
„Aha?“ Maria se kousla do rtu.
„Jo.“ Dlouhou chv?li byl zticha. „Mezi mnou a Kate, nez ode?la… bylo v?echno v porаdku, ne?“
Mariiny bridlicove ?edе oci se zaklesly do tech jeho. „Ano. Podle toho, co v?m, to mezi vаmi bylo vzdycky skvelе. Opravdu te milovala. A ty ji.“
Bylo pro nej tezkе vystаt jej? pohled. „Jo. Dobre.“ Sаm sobe se zasmаl. „Proboha, poslouchа? me? Jsem na rande a mluv?m o svе zesnulе zene. Pros?m te, ner?kej o tom mе dceri.“
„No tak.“ Jej? prsty pres stul znovu na?ly ty jeho. „To je v porаdku, Kente. Chаpu to. Je to pro tebe celе novе a zvlа?tn?. Nejsem tady tak docela odborn?k, takze… nejak to spolu zvlаdneme.“
Jej? prsty stаle spoc?valy na tech jeho. Byl to pr?jemn? pocit. Ne, v?c nez to – bylo to tak sprаvne. Nervоzne se uchechtl, ale jeho ?smev se vytratil, kdyz si neco uvedomil; ze ho Maria stаle oslovovala Kente.
„Copak je?“ zeptala se.
„Ale nic. Jen jsem se zamyslel… ani nev?m, jestli je Maria Johanssonovа tvoje pravе jmеno.“
Maria nesmele pokrcila rameny. „Mohlo by b?t.“
„To nen? fеr,“ zaprotestoval. „Ty znа? moje.“
„V?ak ner?kаm, ze to nen? moje pravе jmеno.“ Uz?vala si to, hrаla si s n?m. „Vzdycky mi muze? r?kat agent Marigold, pokud bude? cht?t.“
Zasmаl se. Marigold bylo kryc? jmеno, stejne jako jeho Zero. Pripadalo mu tеmer sme?nе pouz?vat kryc? jmеna, kdyz se znali osobne – pak si ale uvedomil, ze jmеno Zero v mnoh?ch, se kter?mi se setkal, vyvolаvalo strach.
„Jakе bylo Reidiggerovo kryc? jmеno?“ zeptal se Reid ti?e. Tеmer ho ta otаzka bolela. Alan Reidigger byl Kentuv nejlep?? pr?tel – ne, pomyslel si Reid, byl to muj nejlep?? pr?tel – a nekonecne vern? clovek. Jedin?m problеmem bylo, ze si o nem Reid skoro nic nepamatoval. V?echny vzpom?nky na Reidiggera zmizely po implantac? pametovеho supresoru, kter? mu Alan zajistil.
„Nepamatuje? si to?“ Maria se nad tou my?lenkou mile usmаla. „Alan ti dal prezd?vku Zero, vedel jsi to? A ty jsi mu dal jeho. Boze muj, na tu noc jsem nevzpom?nala roky. Byli jsme v Ab? Dhab?, mysl?m, vraceli jsme se z operace a opili se v nejakеm hotelovеm baru. Rekl ti ‚Ground Zero‘ – tak se r?kа m?stu, kde vybuchla atomovа bomba, protoze jsi za sebou vet?inou nechаval pekn? binec. To se pak zkrаtilo jen na Zero a to ti zustalo. A ty jsi mu r?kal —“
Zazvonil telefon a preru?il jej? vyprаven?. Reid se instinktivne pod?val na svuj vlastn? mobil, kter? lezel na stole, a cekal, ze na displeji uvid? Mayino c?slo.
