скачать книгу бесплатно
„Ne, nezapomnela,“ zamracila se.
„Jakmile budete nekde v bezpec? a potom, co zavolаte panu Thompsonovi a na t?snovou linku…?“
„Aha, jasne. Pak ihned zavolаme tobe a rekneme ti, co se stalo.“
„Dobre.“
„Dobre?“ Maya pozvedla oboc?. „Dobre, jako ze nаs aspon jednou nechа? samotnе?“
Porаd se mu to nel?bilo. Ale bylo to jen na pаr hodin a Thompson bude hned vedle. „Ano,“ rekl nakonec.
Maya si odlehcene vydechla. „Dekuju. Budeme v pohode, pr?sahаm.“ Znovu ho letmo objala. Otocila se a zam?rila ke schodum dolu, ale pak ji neco napadlo. „Mohla bych se zeptat je?te na jednu otаzku?“
„Jiste. Ale nemuzu ti sl?bit, ze na ni odpov?m.“
„Plаnuje? zase zac?t… cestovat?“
„Aha.“ Opet ho jej? otаzka zaskocila. CIA mu znovu nab?dla jeho prаci – ve skutecnosti se sаm reditel Nаrodn? zpravodajskе sluzby dozadoval toho, aby byl Kent Steele povolаn do svе funkce – ale Reid jim zat?m neodpovedel a agentura se zat?m odpovedi nedozadovala. Po vet?inu casu se na to snazil vubec nemyslet.
„Jа… skutecne rаd bych rekl, ze ne. Ale pravda je takovа, ze je?te nev?m. Zat?m jsem se tak ?plne nerozmyslel.“ Na chv?li se odmlcel a pak se zeptal: „Co by sis myslela o tom, kdybych zacal?“
„Chce? znаt muj nаzor?“ zeptala se prekvapene.
„Ano, chci. Upr?mne jsi jedna z nejchytrej??ch lid?, kterе znаm a na tvеm nаzoru mi hodne zаlez?.“
„No, mysl?m… na jednu stranu je to dost cool, vzhledem k tomu, co ted v?m —“
„Co si mysl??, ze v??,“ opravil ji Reid.
„Ale taky je to dost desiv?. V?m, ze existuje celkem velkа moznost, ze te muzou zranit nebo… nebo hur.“ Maya byla dlouhou chv?li zticha. „L?b? se ti to? Pracovat pro ne?“
Reid j? neodpovedel pr?mo. Mela pravdu; to martyrium, kter?m si pro?el, bylo desivе, a v?c nez jednou mu ?lo o hol? zivot, ale taky ?lo o zivot jeho dvema dcerаm. Nedokаzal by se vyporаdat s t?m, kdyby se jim neco stalo. Ale tvrdа pravda – a taky jeden z vet??ch duvodu, proc se snazil v posledn? dobe tak zamestnat – byla, ze se mu to l?bilo a chybelo mu to. Kent Steele touzil po akci. Urcitou dobu, kdyz to v?echno zacalo, tuhle svou cаst povazoval za ?plne jinou osobu, ale to nebyla tak docela pravda. Kent Steele bylo kryc? jmеno. On po tom touzil. Jemu to chybelo. Bylo to jeho soucаst?, stejne jako ucen? a vychovаvаn? jeho dvou dcer. Ackoliv byly jeho vzpom?nky zamlzenе, bylo to soucаst? jeho samеho, jeho identity, a kdyby tuhle cаst nemel, c?til by se jako profesionаln? sportovec, kter? utrpel zranen?, jez mu ukoncilo kariеru: a spolu s t?m prichаzela i otаzka: Kdo bez toho jsem?
Nemusel odpov?dat nahlas. Maya to dokаzala vyc?st v jeho nepr?tomnеm pohledu.
„Jak ze se jmenuje?“ zeptala se najednou a zmenila tak tеma.
Reid se ost?chave usmаl. „Maria.“
„Maria,“ zopakovala zamy?lene. „Dobre. Uzij si rande.“ Maya zam?rila po schodech dolu.
Nez ji Reid nаsledoval, probleskla mu hlavou je?te jedna my?lenka. Otevrel horn? ?upl?k svеho ?atn?ku a za?аtral v nem, dokud nena?el, co hledal – starou lahvicku drahе kol?nskе, kterou nepouzil uz dva roky. Kate ji mela rаda. Pricichl si k rozpra?ovaci a uc?til, jak mu po pаteri prebehl mrаz. Byla to znаmа, silnа vune, kterа s sebou prinesla zаplavu vzpom?nek.
?pl?chl si trochu na zаpest? a poklepal si j?m krk. Vune byla silnej??, nez jak si ji pamatoval, ale pr?jemnа.
Pak – mu zorn?m polem probehla dal?? vzpom?nka.
Kuchyne ve Virginii. Kate se zlob?, ukazuje na neco na stole. Nen? jen na?tvanа – je vyde?enа. „K cemu mа? tohle, Reide?“ ptа se vyc?tave. „Co kdyby to na?la nekterа z holek? Odpovez!“
Zatrepal hlavou, aby se tе vzpom?nky zbavil dr?v, nez se stacila promenit v migrеnu, ale ani tak nebyla o nic mеne znepokojivа. Nedokаzal se rozpomenout, kdy nebo proc se tahle hаdka odehrаla; s Kate se hаdali jen zr?dka a v jeho vzpom?nce vypadala vystra?ene – bud z toho, o cem se hаdali, nebo pr?mo z nej. Nikdy j? nezavdal jedin? duvod, aby z nej mela strach. Alespon ne podle toho, co si pamatoval…
Najednou si uvedomil dal?? vec a ruce se mu roztrаsly. Nemohl si tuhle vzpom?nku vybavit, coz znamenalo, ze mohla b?t jedna z tech, kterе potlacil pametov? supresor. Proc by ale jakoukoliv vzpom?nku na Kate mazali spolecne s temi na agenta Zero?
„Tati!“ zavolala na nej Maya zezdola. „Prijde? pozde!“
„Jasne,“ zabrucel, „uz jdu.“ Bude se muset sm?rit s faktem, ze bud najde re?en? svеho problеmu, nebo se mu budou vzpom?nky cas od casu necekane, a ne zrovna snadno, vracet a mаst ho.
S takov?m faktem se ale bude moct sm?rit pozdeji. V danou chv?li musel dodrzet jist? slib.
Se?el dolu po schodech, dal obema dcerkаm pusu na temeno a zam?ril ven k autu. Nez v?ak pre?el pr?jezdovou cestu, ujistil se, ze Maya po jeho odchodu nastavila alarm. Az pak nasedl do jejich str?brnеho SUV, kterе koupil jen pred pаr t?dny.
Ackoliv byl dost nervоzn? a zаroven se te?il, az Mariu znovu uvid?, porаd nedokаzal setrаst ten nepr?jemn? pocit strachu, kter? se mu usadil v zaludku. Pokud ho udаlosti minulеho mes?ce necemu naucily, bylo to predev??m to, ze hrozby a nebezpec? pro nej nebyly nedostatkovе zboz? a spousta z nich jen cekala, az ho uvid? trpet.
Tret? kapitola
„Tak, jak se dnes c?t?me, pane?“ zeptala se sestra na nocn? smene zdvorile, kdyz ve?la do jeho pokoje. Vedel, ze se jmenuje Elena a ze je ?v?carka, ackoliv k nemu mluvila anglicky s m?rn?m pr?zvukem. Byla mladа a drobnе postavy, vet?ina by ji mohla dokonce povazovat za pohlednou a docela veselou.
Rais neodpovedel. Nikdy neodpov?dal. Jen ji pozoroval, jak na stolecek vedle jeho postele poklаdа plastov? kel?mek a dаvа se do opatrnеho prohl?zen? jeho zranen?. Vedel, ze jej? zdаnlivа radost je jen nadmernа kompenzace skr?vanеho strachu. Vedel, ze v jeho pokoji byla nerada i navzdory dvema ozbrojen?m strаzn?kum za jej?mi zаdy, kter? bedlive sledovali kazd? jeho pohyb. Nerada ho o?etrovala, dokonce s n?m i nerada mluvila.
Stejne jako v?ichni ostatn?.
Elena mu opatrne prohlеdla zranen?. Videl na n?, ze takhle bl?zko nej byla znacne nervоzn?. Vedeli, co udelal. Ze zab?jel ve jmеnu Amuna.
A jejich strach by je?te vzrostl, kdyby vedeli, kolik jich bylo, pomyslel si j?zlive.
„Hezky se nаm hoj?te,“ rekla mu. „Rychleji, nez by se dalo cekat.“ R?kala mu to kazdou noc a on si to vyklаdal jako: „Doufаm, ze uz brzo odejde?“.
To pro Raise nebylo dobrе znamen?. Protoze az bude dostatecne zdrav? na to, aby ho propustili, pravdepodobne ho po?lou do nejakе pr??ernе d?ry v zemi v nekterе z cern?ch zоn CIA uprostred pou?te, aby tam utrzil je?te v?c zranen?, az ho budou vysl?chat a tahat z nej informace.
Jako Amun, pretrvаme. Po v?ce nez deset let jeho zivota byla tohle jeho mantra. Ted uz v?ak neplatila. Podle toho, co se Rais dozvedel, Amun zanikl; jejich plаn v Davosu selhal, vudcovе byli bud zadrzeni nebo zabiti a kazdа bezpecnostn? agentura na svete vedela o jejich znamen?, glyfu Amuna, kter? si jeho clenovе vypalovali do kuze. Rais se nesmel d?vat na televizi, ale v?echny tyhle novinky z?skal od ozbrojen?ch policistu, kter? se spolu casto bavili (a velmi zdlouhave, coz Raise obvykle je?te v?c otravovalo).
On sаm si znamen? vyrezal, nez ho dovezli do nemocnice v Sionu, ale ukаzalo se, ze to udelal zbytecne; vedeli, k?m je, a znali alespon cаst toho, co udelal. Na pazi mu po jeho znamen? zustala jen klikatа, zkrabacenа ruzovа jizva, kterа mu denne pripom?nala, ze Amun uz nen?. A proto se zmenila i jeho mantra.
Pretrvаm.
Elena vzala ze stolku plastov? kel?mek s ledovou vodou a brckem. „Chtel byste se trochu nap?t?“
Rais neodpovedel, ale m?rne se predklonil a pootevrel rty. Obezretne mu k nim prisunula brcko, paze zcela natazenе a ohnutе v loktech, telo zaklonenе dozadu v m?rnеm nаklonu. Mela strach; pred ctyrmi dny se pokusil kousnout doktorku Gerberovou. Jeho zuby ji sotva ?krаbly do krku, ani nepro?ly kuz?, ale presto mu to od jednoho z jeho strаzn?ch zajistilo slu?nou rаnu do celisti.
Tentokrаt se Rais o nic nepokou?el. Nasаval brckem dlouhе, pomalе dou?ky, vychutnаval si strach tе zeny a nervozitu dvou policistu, kter? ho pozorovali zpoza jej?ch zad. Kdyz skoncil, znovu se oprel. Sestra si sly?itelne oddechla.
Pretrvаm.
Za posledn? ctyri t?dny zvlаdl prekonat mnohе. Prekonal nefrektomii, s jej?z pomoc? mu odstranili probodnutou ledvinu. Prekonal druh? zаkrok, kdy mu odoperovali cаst potrhan?ch jater. Prekonal tret? v?kon, kter?m se uji?tovali, ze zаdn? z jeho zаkladn?ch orgаnu nebyl po?kozen. Prekonal nekolik dn? na jednotce intenzivn? pеce, nez ho presunuli na chirurgickе oddelen?, ale ani jednou nevstal z postele, ke kterе mel pripoutanа obe zаpest?. Zdravotn? sestry ho otаcely, vymenovaly mu podlozn? m?su a celkove mu zaji?tovaly co nejvet?? pohodl?, ale nikdy mu nedovolili vstаt a pohybovat se o samote.
Sedm bodn?ch ran v jeho zаdech a jednu v hrudi mu za?ili a, jak mu opakovane pripomn?nala nocn? sestra Elena, hezky se hojily. S po?kozenou nervovou tkаn? v?ak doktori zmohli pramаlo. Nekdy prestal c?tit celа zаda az po ramena a sem tam dokonce az k bicepsum. V tech chv?l?ch nec?til nic, jako by tyhle cаsti jeho tela vubec nepatrily k sobe.
Jindy se s nem?m krikem probouzel z tvrdеho spаnku, kdyz ho zacala z niceho nic spalovat sz?ravа bolest nemilosrdnа jako hromobit?. Nikdy netrvala dlouho, ale byla akutn?, intenzivn? a prichаzela v nepravideln?ch intervalech. Doktori ji naz?vali „zа?kuby“, vedlej?? efekt, kter? se nekdy dostavoval u pacientu s rozsаhl?m po?kozen?m nervu, jako bylo to jeho. Uji?tovali ho, ze tyhle zа?kuby mohou casem zmizet a ?plne prestat, ale nedokаzali r?ct, kdy se to stane. Nam?sto toho mu r?kali, ze mа ?test?, ze mа v porаdku m?chu. R?kali mu, ze mа ?test?, ze to celе vubec prezil.
Jasne, ?test?, pomyslel si horce. ?test?, ze se uzdravoval jen proto, aby ho pak predali do spаru CIA a do jejich cernе zоny. ?test?, ze v?echno, pro co pracoval, se rozpadlo behem jednoho dne. ?test?, ze ho ne jednou, ale uz dvakrаt premohl Kent Steele, muz, kter?m pohrdal, kterеho kazd?m coulem nenаvidel.
Pretrvаm.
Nez Elena ode?la z jeho pokoje, je?te nemecky podekovala dvema strаzn?kum a sl?bila, ze jim prinese kаvu, az se pozdeji vrаt?. Jakmile byla pryc, policistе se odebrali na svа m?sta pred dvermi, kterе byly celou dobu otevrenе, a vrаtili se ke svе konverzaci o nedаvnеm fotbalovеm zаpase. Rais byl v nemcine docela zbehl?, ale nekterе aspekty nаrec? ?v?carskе nemciny a rychlost, se kterou mluvili, ho cas od casu mаtly. Policistе na denn? smene obvykle konverzovali v anglictine, coz byl zpusob, kter?m se k nemu donesla vet?ina novinek o tom, co se delo mimo jeho nemocnicn? pokoj.
Oba muzi byli clenovе ?v?carskе federаln? policie, kterа vydala rozkaz, aby u jeho pokoje za kazd?ch okolnost? stаli dva strаzn?ci, dvacet ctyri hodin denne. Str?dali se po osmihodinov?ch smenаch, pricemz v pаtky a o v?kendech v?dal ?plne jinе tvаre. Vzdycky v?ak byli dva. Vzdycky. Pokud si jeden z policistu potreboval odskocit nebo si zaj?t pro neco k j?dlu, nejdr?v vzdy zavolali dolu, aby pri?el jeden z nemocnicn?ch hl?dacu a pockal, az se dan? ze strаzn?ku vrаt?. Vet?ina pacientu by za jeho podm?nek a v takovе fаzi uzdravovаn? byla presunuta na traumatologickе oddelen?, ale Rais zustal v nemocnici. Bylo to v?ce zabezpecenе zar?zen? s uzamcen?mi jednotkami a ozbrojenou ochrankou.
Vzdycky byli dva. Vzdycky. A Rais se rozhodl, ze by to mohl vyuz?t ve svuj prospech.
Na plаnovаn? svеho ?teku mel spoustu casu, obzvlа?t v posledn?ch nekolika dnech, kdyz mu sn?zili dаvku lеku a on mohl konecne uvazovat jasne. V hlave si zas a znovu prehrаval nekolik scеnаru. Zapamatoval si casovе rozvrhy a odposlouchаval konverzace. Nebude trvat dlouho a odpoj? ho – je to jen otаzka nanejv?? nekolika dn?.
Musel jednat. A rozhodl se, ze to udelа dnes v noci.
Za ty t?dny na strаzi pred jeho dvermi prestali jeho strаzn? b?t patricne ostrazit?. Naz?vali ho „teroristou“ a vedeli, ze je zabijаk, ale az na ten nepatrn? incident s doktorkou Gerberovou pred pаr dny Rais nedelal nic jinеho, nez jen vet?inou bez pohybu ti?e lezel a nechal personаl vykonаvat svе povinnosti. Kdyz u nej v pokoji zrovna nikdo nebyl, strаzn? mu sotva venovali v?c pozornosti, nez bylo nutno, coz znamenalo, ze se na nej jen cas od casu pod?vali.
Tu doktorku se nesnazil kousnout kvuli zlosti nebo nejakеmu postrann?mu ?myslu. Udelal to z nutnosti. Doktorka Gerberovа se nad n?m naklаnela a prohl?zela mu rаnu na ruce, tu, kde si vyrezal znamen? Amuna – a Raisovi o prsty pripoutanе ruky zavadila kapsa doktorcina b?lеho plа?te. Ohnal se po n?, klapl celistmi a doktorka se zaklonila, aby se vyhnula zubum, kterе ji ?krаbly do krku.
A Raisovi v pesti zustalo pevne sevrenе plnic? pero.
Jeden z policistu, kter? byl zrovna u Raise na strаzi, mu za to u?tedril solidn? rаnu do obliceje a ve chv?li, kdy se tak stalo, Rais zasunul pero pod prikr?vku a schoval ho pod lev?m stehnem. Tam zustalo skrytе tri dny az do vcerej?? noci. Vytаhl ho, zat?mco si strаzn?ci na chodbe pred jeho dvermi o necem pov?dali. Aniz by videl na to, co delа, jednou rukou pero otevrel a vyjmul nаpln. Postupoval pomalu a metodicky, aby se inkoust nerozlil. Pero bylo provedenе v klasickеm stylu se zlatou ?pickou a nebezpecne vyhl?zej?c?m hrotem. Tuhle polovinu zasunul zpаtky pod prikr?vku. Druhа polovina mela zlatou sponu, se kterou palcem viklal tak dlouho, dokud se neulomila.
Kvuli poutum, kter?mi mel pripoutanе levе zаpest?, se nemohl tеmer vubec pohybovat, ale pokud ruku hodne natаhl, mohl se dotknout nekolika centimetru stolku vedle svе postele. Jeho deska byla jednoduchа a hladkа, ale spodek byl hrub? jako smirkov? pap?r. Behem ctyr vycerpаvaj?c?ch, bolestn?ch hodin prede?lе noci Rais ti?e brousil sponu pera tam a zpet podеl spodn? strany stolu, opatrne, aby nedelal moc hluku. S kazd?m pohybem se bаl, aby mu spona nevyklouzla z prstu nebo aby si strаzn? nev?imli, ze se h?be, ale v jeho pokoji byla tma a oba policistе byli pohrouzen? do konverzace. Rais pracoval a pracoval, dokud sponu neobrousil do jehlovitе ?picky. Pak ji znovu schoval pod prikr?vku k druhе cаsti pera.
Z ?trzku konverzac? zjistil, ze dnes v noci budou na chirurgickеm oddelen? tri sestry. Mezi ne patrila Elena a dal?? dve, kterе budou v pr?pade potreby k dispozici. Tyhle tri spolu s jeho strаzn?mi znamenalo dohromady alespon pet lid?, se kter?mi se bude muset vyporаdat, maximаlne pak sedm.
Nikdo z nemocnicn?ho personаlu nemel nаv?tevy jeho pokoje rаd, jelikoz vedeli, co byl zac, takze ho moc casto nekontrolovali. A ted, kdyz Elena pri?la a zase ode?la, Rais vedel, ze mа neco mezi ?edesаti a devadesаti minutami, nez by se mohla vrаtit.
Levou pazi mel pripoutanou klasick?mi nemocnicn?mi popruhy, kterе profesionаlovе nekdy naz?vali takе „ctyrklipka“. Byl to mekk? modr? popruh kolem jeho zаpest? s tesn?m b?l?m nylonov?m prouzkem na sponu. Druh? konec byl pripevnen? k ocelovеmu zаbradl? jeho postele. Vzhledem k zаvaznosti jeho zlocinu byla jeho pravа ruka pripoutanа pouty.
Dvojice strаzn?ch pred jeho dvermi se bavila nemecky. Rais bedlive poslouchal; ten vlevo se jmenoval Luca a stezoval si, ze jeho zena zacala prib?rat. Rais si mаlem posme?ne odfrkl; Luca sаm mel ke ?t?hlе postave pekne daleko. Ten druh? jmеnem Elias byl naopak ve forme, ale pil kаvu v dаvkаch, kterе by mely b?t pro vet?inu lid? smrtelnе. Kazdou noc behem devadesаti minut az dvou hodin Elias volal nahoru nocn?ho nemocnicn?ho hl?dace, aby se mohl j?t osvezit. Elias si pak za?el ven na cigaretu, coz znamenalo, ze s prestаvkou na zаchod byl obvykle pryc osm az jedenаct minut. Rais posledn?ch nekolik noc? strаvil tich?m poc?tаn?m vterin behem Eliasovy nepr?tomnosti.
Takovа pr?lezitost byla dost tesnа, ale na to byl pripraven.
Sаhl pod pokr?vku pro naostrenou sponku z pera a pridrzel ji mezi konecky prstu levе ruky. Pak ji velice opatrne prehodil obloukem pres svе telo. ?ikovne mu pristаla na dlani pravе ruky.
Pak pri?la ta nejtez?? cаst jeho plаnu. Natаhl zаpest? tak, aby byl retez pout napnut?, a v takovе poloze zkroutil zаpest? a pres zeleznе zаbradl? postele zasunul naostrenou ?picku sponky do kl?covе d?rky pout. Bylo to tezkе a ne?ikovnе, ale nebylo to poprvе, co se snazil dostat z pout; vedel, ze mechanismus uvnitr nich byl navrzen? tak, aby se tеmer kazdа pouta dala odemknout univerzаln?m kl?cem. Takе vedel, ze vnitrn? systеm zаmku fungoval na jednoduchеm nastaven? klapek. Retez v?ak musel udrzovat napnut?, aby pouta nezacala rachotit o zаbradl? a neupozornila tak jeho strаz.
Tеmer dvacet minut strаvil kroucen?m a otаcen?m prolozen?mi krаtk?mi prestаvkami, aby ulevil sv?m rozbolavel?m prstum a mohl se pak zase pustil do prаce. Konecne zаmek cvaknul a pouta se otevrela. Rais je opatrne odhаknul ze zаbradl?.
Jednu ruku mel volnou.
Natаhl ruku a zbezne odjistil prezku popruhu na levе ruce.
Obe ruce mel volnе.
Ulozil sponku zpet pod prikr?vku a vytаhl horn? polovinu pera, kterou pevne sevrel v dlani tak, aby mu z n? vycuhovala jen ostrа ?picka.
Mlad?? z policistu pred jeho dvermi nаhle vstal. Rais zadrzel dech a predst?ral spаnek. Elias nahlеdl dovnitr, aby ho zkontroloval.
„Mohl bys zavolat Francise?“ rekl Elias nemecky. „Mus?m na hajzl.“
„Jasne,“ rekl Luca a z?vl. Pres vys?lacku zavolal dolu nocn?mu nemocnicn?mu hl?daci, kter? obvykle stаl za pultem na prvn?m podlaz?. Rais videl Francise nekolikrаt; byl to star??, huben? chlap?k, kterеmu mohlo tаhnout na ?edesаt nebo mu uz ?edesаt bylo. Mel u sebe zbran, ale jeho pohyby byly pomalе.
Presne v tohle Rais doufal. Ve svеm stavu, kdy se stаle zotavoval, se mu nechtelo stanout proti tomu mladеmu policistovi.
O tri minuty pozdeji pri?el Francis ve svе b?lе uniforme a cernе kravate a Elias vyrazil k toaletаm. Dva muzi prede dvermi si vymenili pаr zdvorilostn?ch frаz? a Francis s tezk?m povzdechem zaujal Eliasovo m?sto na plastovе zidli.
Cas jednat.
Rais opatrne sklouznul na kraj postele a polozil chodidla na studenou dlazbu. Uz to byla nejakа doba, co naposledy pouz?val svoje nohy, ale veril si. Veril, ze mu svaly nezakrnely do takovе m?ry, aby nezvlаdly to, na co je potreboval.
Opatrne a potichu se postavil – a pak se mu podlomila kolena. Zachytil se za okraj postele, aby neupadl, a vrhl pohled k otevren?m dver?m. Nikdo nepri?el; konverzace pokracovala. Ani jeden z muzu nic nesly?el.
Rais roztresene stаl, popadal dech a pokusil se udelat nekolik tich?ch kroku. Nohy mel sice slabе, ale vzdycky dokаzal naj?t s?lu na to, co zrovna potreboval udelat – a ted potreboval b?t siln?. Jeho nemocnicn? ko?ile byla na zаdech otevrenа a volne kolem nej povlаvala. Takov? neslu?n? odev by mu jen prekаzel, takze si ho strhl a stаl v nemocnicn?m pokoji bez ostychu ?plne nah?.
S hrotem propisky sevren?m v pesti se postavil tesne vedle otevren?ch dver? a pak ti?e zap?skal.
Oba z muzu ho zjevne sly?eli, jelikoz se ozvalo zaskr?pаn? zidl?, kdyz vstali ze sv?ch m?st. Ve dver?ch se objevil Luca a nakoukl dovnitr.
„Mein Gott!“ za?eptal, kdyz zbezne vstoupil dovnitr a v?iml si prаzdnе postele.
Francis ho nаsledoval, ruku polozenou na rukojeti zbrane.
Jen co star?? z muzu prekrocil prаh, Rais vyskocil kupredu. Vrazil hrot propisky do Lucova hrdla a zakroutil s n?m, aby mu pretrhl krcn? tepnu. Z otevrenе rаny vystr?kla krev a hojne potr?snila protej?? stenu.
Pustil propisku a priskocil k Francisovi, kter? se pokou?el vtasit svou zbran. Odklapnout, tasit, odjistit, zam?rit – reakce starеho strаznеho byly pomalе a stаly ho nekolik drahocenn?ch sekund, kterе jednodu?e nemel k dispozici.
Rais mu u?tedril dve rаny, jednu smerem nahoru tesne pod pupek, okamzite nаsledovanou druhou presne na solar plexus. Prvn? ho prinutila zprudka se nadechnout, zat?mco druhа mu vyrazila dech a ten nаhl?, ?okuj?c? efekt, kter? to melo na zmatenе telo, bylo rozmazanе viden? a nekdy ztrаta vedom?.
Francis zaklop?tal a klesl na kolena. Rais se prosm?kl za nej a jedn?m plynul?m pohybem zlomil strаzn?kovi vaz.
Luca se drzel za krk, ze kterеho mu nezadrzitelne tekla krev, a vydаval ze sebe bublavе zvuky. Rais to sledoval a poc?tal do jedenаcti vterin, dokud muz neztratil vedom?. Bez zastaven? krvаcen? zemre ani ne do minuty.
Rychle oba strаzn?ky zbavil zbran? a polozil je na postel. Dal?? cаst jeho plаnu nebude jednoduchа; musel se propl?zit chodbou, aniz by ho nekdo spatril, dostat se k ?atne a naj?t si nejakе oblecen?. Nemohl nemocnici opustit ve Francisove nezamenitelnе uniforme nebo v tе, kterou mel na sobe zkrvaven? Luca.
Nekde na konci chodby zaslechl muzsk? hlas a ztuhl.
Byl to ten druh? policista, Elias. Tak brzy? Raisovi se zacalo ?zkostne stahovat hrdlo. Pak usly?el druh? hlas – nocn? sestra Elena. Elias si nejsp?? odpustil pauzu na cigaretu, aby si mohl popov?dat s tou hezkou mladou sestrickou a ted oba m?rili chodbou k jeho pokoji, kolem kterеho projdou behem nekolika mаlo vterin.
Byl by rad?i, kdyby Elenu nemusel zab?jet. Ale pokud by si mel vybrat mezi sv?m a jej?m zivotem, zemr?t by musela ona.
Rais popadl jednu ze zbran?, kterе polozil na postel. Byl to Sig P220, cern?, rаze.45. Vzal ji do levе ruky. Vаha zbrane mu pripadala znаmа a v?tanа, jako b?valа milenka. Pravou rukou vzal otevrenou cаst pout. A pak cekal.
Hlasy na chodbe utichly.
„Luco?“ zavolal Elias. „Francisi?“ Mlad? policista odklapl popruh pouzdra na zbran, polozil na ni ruku a ve?el do potemnelеho pokoje. Elena se pl?zila za n?m.
Kdyz Elias uvidel dva mrtvе muze na zemi, oci se mu roz??rily hruzou.
