скачать книгу бесплатно
Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке
Карел Полачек
Чтение в оригинале (Каро)Klasickа literatura
Карел Полачек – популярный чешский писатель. Его оригинальный юмор, непосредственность и доброта оставят след в душе каждого читателя. Лучшие произведения Полачека вошли в золотой фонд чешской национальной литературы.
Действие повести «Нас было пятеро» происходит в маленьком чешском городке начала XX века. Приключения и проделки пятерых мальчишек описаны так смешно, что не рассмеяться невозможно. Повесть «Гедвика и Людвик» – провинциальная семейная сага, события которой забавны и нереалистичны настолько, что порой доходят до абсурда. Если улыбка продлевает жизнь на пять минут, то чтение Полачека – на год, не меньше!
Неадаптированные тексты печатаются без сокращений и подойдут всем, кто изучает и любит чешский язык (уровень B2—C1) и чешскую культуру.
Karel Polаcek / Карел Полачек
Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Книга для чтения на чешском языке
© КАРО, 2023
Все права защищены
Bylo nаs pet
1/2/3/4/5
Do ?koly chod?m kazd? den kolem jednopatrovеho domu, na kterеm je ?t?t s nаpisem Martin Bejval. A pod t?m jest tiskac?m p?smem napsаno: Povoznictv? a obchod uhl?m. Ten nаpis je modre a cervene vymalovan? a po obou stranаch jsou zkr?zenа klad?vka, coz se mi velice l?b?. Ale je?te v?ce se mne l?b? konskа hlava, co je pridelanа mezi dvema okny v prvn?m patre. Kdyz jsem byl mal?, tak se mne ta hlava nic, ale docela nic nel?bila, jelikoz jsem se j? bаl. Ona mа porаd otevrenou hubu a cen? zuby. U?kl?bа se tak, jako by na mne neco vedela, pockej, ty kluku nezdаrnа, jа to na tebe reknu. Chodil jsem na ni zalovat, ze se v jednom kuse na mne ?kleb? a jа j? prece nic nedelаm. To ona porаd zac?nа, at si to nechа! Maminka mne musila chlаcholit a pravila, ze ta hlava mne nic nemuze udelat, jelikoz je drevenа.
Ale to mne mohla r?kat porаd a jа jsem j? nechtel verit, jelikoz jsem byl desne hloup?. A kdyz jsem ?el kolem Bejvalu, tak jsem velice rychle ut?kal. Jа jsem si myslil, ze konskа hlava pov?dа na mne ?eptem v?elijakе klepy. Nekdy jsem poslouchal, jak ?eptа: Procs nejedl dneska polеvku, takovou dobrou polеvku? Jа v?m, zes trаpil zrzavеho kocoura Honzu, jelikoz jsi mu pridelal na tlapky orechovе skorаpky, a on chodil po barаku a hlucne klapal a byl z toho velice mrzut?, jak k tomu prijde? Nev??, ze c?t? bolest jako ty, nedelej mu trampoty. A kdo vydloubal sluzce Krist?ne rozinky z vаnocky, hе!
Jа jsem pravil, ze to nen? prauda a nech si to a zalobn?ci prijdou do pekla a certi budou do nich ?touchat vidlemi, aby nezalovali. Ale ona se porаd ?kleb? a porаd neco ?eptа tich?m hlasem, v?ak jа popadnu klican a bаcnu ji, aby se ne?klebila.
N?cko v?ak uz jsem velk?, procez jsem chytr? a v?m, ze konskа hlava se mne neposm?vа, ona to delа jen tak a jа jsem se s n? skamarаdil. Kdyz jdu do ?koly, tak j? prav?m: Nazdar! a ona taky prav?: Nazdar! Na jare se mne ptа, budou-li dneska kulicky nebo se bude hrаt tyckrle. Nebo se snad bude na hri?ti prohаnet meruna, a tud?z mne napom?nа, abych nezapomnel micudu napumpovat. Jа na to prav?m: Dekan, nezapomenu! V lеte by chtela vedet, co bude s koupаn?m. Jestli se jde dneska ke Kalhotаm, nebo ke Klobouku. Na podzim by chtela j?t s nаmi pou?tet draka nebo delat ohn?cky a v zime delat snehulаka nebo sаnkovat nebo na kluzi?te. Jа vid?m, ze by s nаmi chtela chodit, ale kter? hoch by chtel chodit s drevenou konskou hlavou, at si zustane, kde je.
A ?kolu mаme peknou novou a my mаme taktеz pana ucitele Vesel?ka, on nos? zlatе brejle a o prestаvce j? housku a cte si v kn?zce, a kdyz vid? nezdobu, tak uloz? trest, jemu je to fuk. O prestаvce b?vаme na dvore a nekter? zаci desne rvou a jа taktеz. Na tom dvore nаs jednou vyfotografoval pan Potucek, co se dobre uc? a dаvaj? pozor, ti sedeli v prvn? rade, pan ucitel sedel uprostred a prespoln? zaj?ci stаli a koukali se. Jа mаm tu podobenku zarаmovanou a vis? nad pohovkou, co si na ni nesm? nikdo sednout, jenom teta Andela, co po n? budeme dedit, a ona to v?, procez mа na nаs desnеho vzteka. Procez se posad? a koukа se velice pr?sne. Vedle mne sed? Еda Kemlink, co s n?m chod?m, nalevo pak Pаta Karel, co s n?m vubec nechci chodit, on je zalobn?cek, zaluje, nic si nevyzaluje. A nikomu nic nedа, protoze je lakomec, ale sаm loudit um?. Ale prijd si!
Kdyz na?e maminka ten obrаzek uvidela, tak se smаla, ze mаm na hlave ?e?ulku jako papou?ek, a r?kala, ze jednou budu m?t peknou pamаtku. Tat?nek brucel, ze se za hlouposti vyhazuj? pen?ze a ze to nebude trpet. Jeden, pov?dal, nev?, kam dr?v, a vy se tu nechаte vypodobnit. Ucitelе, pov?dal, si mysl?, ze jsem milionаr, jim je hej, maj? svе jistе, ale mne lidi neplat?. „Tak uz nebruc,“ pravila maminka, „brucаku. A nekaz d?teti radost.“
„Uvid?m, jak se mne odslouz?,“ pravil tat?nek a ?el si lehnout. On vzdycky po obede sp? a to si prikryje oblicej Nаrodn? politikou, aby nan ne?ly mouchy.
Pan ucitel mne chvаl?, ze se chovаm mravne a ze mаm dobrou hlavu, procez mu nos?m se?ity domu. P?smo mаm nejlep?? z celе tr?dy, vnej?? ?prava p?semn?ch prac? velmi ?hlednа. P??u krаsneji nez Kolorenc Franti?ek, co je prvn? ve tr?de, ale casto schаz?, mа ?krofle a taky mel priu?nice. Jа si prinesl ze ?koly v?i, mel jsem jich plnou hlavu. Nikdo nemel tolik v??, ani Zilvar, co ostаvа v chudobinci. Maminka pravila, ze si mus? zoufat, a cesala me. Na?i r?kaj?, ze pujdu na ?tudije, abych byl pаnem a nemusil pakovat bedny jako tat?nek. Nа? Ladislav, ten nejstar??, taky mel j?t na ?tudije, ale ne?lo mu merictv? a kouril retka. Tak mu vzali ?tudenta do domu, aby s n?m opakoval, ale Lаda stejne nic neumel, kradl v krаme bonbоny a rozdаval je doucatum, aby s n?m chodily. Tak ho vyzdvihli ze ?tudij? a dali ho na kupectv? do Mostu, aby se naucil nemecky. Zpocаtku se mu to nel?bilo a psal, aby ho zase vzali domu, ze uz bude delat dobrotu, a aby mu poslali ucebnice, ze se bude soukrome pripravovat do vy??? tr?dy. Tat?nek mu odpovedel, mil? Ladislave, to by tak hrаlo, mel jsem s tebou uznаn? dost, na mne per? neroste, ted je s ucen?m utrum, a usly??m-li na tebe st?znost, vezmu hul, az se vyuc??, dа-li Pаnbuh, prevezme? po mne kvelb. Jа jsem to psan? nesl na po?tu, ?redn?ci tam raz?tkovali, az to bouchalo, to se mne l?bilo. Tak se nа? Lаda spokojil, poslal domu prаdlo, k nemuz bylo prilozeno psan?, ze se mu kondice zamlouvа, taktеz pan ?еf je s n?m spokojen, moji draz?, po?lete mne pr?lezitostne neco na prilep?enou, v?echny vаs vroucne l?bаm, taky Mancinku, zda tаz uz um? chodit? Jа jsem to psan? predc?tal na?emu kocourovi, co tomu r?kа?, Honzo? Zda se ti taktеz zamlouvа kondice? Av?ak kocour nic nerekl, jenom se ?klebil, l?zal si bricho a pak vyskocil oknem, aby se vydal na toulky.
Na?i si mysl?, ze az budu velk?, ze budu sedet na kancelаri v teple, lidi budou prede mnou smekat, ale jа budu olizovat kolky. A budu si pos?lat pro pаrek. To se mi nechce l?bit. Nejradeji bych slouzil u Bejvalu za pacholka, nebot bych nosil kozenou zаsteru a v uchu bych mel mosaznou nаu?nici proti uhranut? jako Jakub, Bejvaluv celed?n. Tak bych krаcel podle vozu hezky zvolna a ze?iroka, mаval bych bicem a pro sebe si hv?zdal. Nekolikrаt jsem zkou?el chodit jako pacholek Jakub a ted uz to um?m. Taky p?skat jsem se naucil, kone to maj? rаdi, ale mus? v tom b?t smutnа nota. Oni pak otаcej? po koc?m hlavu a d?vaj? se nan sv?ma krаsn?ma, tmav?ma ocima. Nekdy si Jakub zastrc? nаsadku do hol?nky a stav? se u Friedmannu na korauku. Nejdr?ve se pod?vа sklenkou proti svetlu, pak rychle prekot? do sebe korauku, zavrt? hlavou a udelа brr! Tuhle se maminka divila, jak mi nalila kаvu, tak jsem se na hrnek pod?val proti svetlu, pak jsem se napil, udelal jsem brr! a jako bych si utrel vousy. Maminka se ptala: „Co to delа? za ulicnictv?, ulicn?ku jeden ulicnickа, chce?, abych na tebe vzala kverlacku?“
„Nechci,“ odvetil jsem.
Jakub je nemluva, s lidmi moc rec? nenadelа, jeho rec je hm, jо, tak, nо, inu a podobne. Zato v?ak rozum? konskе reci a kone si pred n?m musej? dаvat pozor, aby se neprozradili. Pozoroval jsem, ze kdyz stoj? pred krаmem pana Friedmanna, tak si ?eptaj?, a jа v?m co. Ze Jakub se oddаvа alkoholu, coz ?kod? zdrav? a vede ke skotаctv?. Jа bych takе rаd rozumel konskе reci a zаdal jsem Jakuba, aby mne tomu naucil, ze mu za to dаm svou sb?rku nerostu. Jakub se smаl a odpovedel: „Inu!“ Tak jsem mu rekl: „Nechte si to, kdyz jste takov?, a jа um?m konskou rec sаm od sebe, abyste vedel. Prаve pred chvilkou jsem sly?el, jak Lyska rekla Gro?ovatеmu: Mаme pаna ochlastu.“ Jakub se je?te v?c smаl a rekl: „Tot!“
* * *
Muj nejmilej?? pr?tel se naz?vа Bejval Anton?n, protoze jsme s Tondou jedna ruka. Taktеz si pujcujeme kn?zky. On mа plnick? kufr indiаnek, jako jest: Morovа rаna v Praze, Vpаd Pasovsk?ch a B?lа pan? rozmberskа. Na jednе jest obrаzek s nаpisem „Dvacaterаk se oboril na kn?zete“. Velik? jelen se jiz jiz chystа parohy probodnout kn?zete pаna, vtom v?ak jeho vern? myslivec vystrelil smrt?c? rаnu, c?mz si zavаzal kn?zete k vdecnosti. Taky mа Tonda sharkovky a kliftоnek habadej. V?ecko mа, protoze pan Bejval r?kа, ze si potrp? na vzdelаn? a nelituje gro?e.
Tonda mа prevz?t povoznictv? po svеm otci a sl?bil mne, ze by pak si mne vzal za pacholka. To by bylo peknе. Jenomze sаm Tonda nechce zustat doma, ale m?n? se odebrat do sveta, protoze je vynаlezcem. On vynalezl takovе palcivе skl?cko. Kdyz sv?t? slunce, tak r?kа: „Dej sem ruku, jа ti neco ukаzu, ale nesm?? se d?vat, protoze bys mne vynаlez prozradil.“ Tak podrz?? ruku, chvilku nic, ale za chvilku zarve? bolest? a na ruce mа? cerven? fl?cek. Tonda r?kа, ze az bude velk?, ze za ten vynаlez dostane houf penez a koup? si motorku.
Jeho otec, pan Martin Bejval, je ze v?ech nejsilnej??. Kazdеmu se postav? bez bаzne, kazdеho prepere. On mne pripadа jako Lamzelezo, Drtimosaz a Skopcenakopec, jak jsem to cetl v jednе kn?zce, co nаm pujcuje pan ucitel ze ?koln? zаkovskе knihovny a mus? se v porаdku odvеst, jinak rodice neb jejich zаstupci to musej? zaplatit. Jednou se pan Bejval z legrace pustil do kr?zku s panem Plachetkou, slаdkem, co mа taky stra?nou s?lu, on byl ve vаlce a v?echny neprаtele premohl. Oni tedy zаpasili, byli cerven?, zhluboka d?chali a pan Bejval pra?til panem Plachetkou o zem, jen to zuchlo, on znа ty sprаvnе hmaty. V?ichni se smаli, pan Plachetka rekl: „Fuj, ty kujоne!“ a musil dаt na pivo. V Sokole zdvihne pan Plachetka stokilovou cinku tahem, nikdo to po nem nedokаze. Procez chci takе b?ti zаvozn?kem, abysem mel s?lu. V?ichni ?hlavn? neprаtelе budou prede mnou prchati, zachran se, kdo muze?. Nikoho se neleknu, treba by byl po zuby ozbrojen jako loupezn?k Horia, co chodil s Gloskou.
Procez jsem rаd, ze jsem hoch, jenom muzsk? dovede v?echny neprаtele pokorit, aby prosili o milost, ze uz to v?ckrаt nebudou delat. Holky se sice taky perou, ale nemа to zаdnou cenu, jenom se chechtaj? nebo brec?. Neumej? si hrаt, maj? samе takovе pitomе hry a chtej? se vdаvat. Ale zаdn? muzsk? si je nevezme, protoze nen? s nimi zаdnа legrace. Kdyz si hraj? na svatbu, tak zenicha delа zase jenom devce, pricemz se divne krout? a ?pul? ?sta, aby bylo videt, ze je zenich.
Mus?te vedet, ze jsem byl ve velkеm nebezpec?, ze zustanu holkou, nebot kazd? kluk, kdyz se narod?, je nejdr?v douce a pak teprve hoch. Nosil jsem az do svеho ctvrtеho roku holcenc? suk?nky, protoze na?i r?kali, ze se musej? dotrhat. Byla to pro mne velkа hanba, ho?i se mnou nechteli nic m?t a muj bratr Ladislav, co je nyn? kupeck?m mlаdencem, se proto za mne stydel. Pamatuji se, jak jednou kolem na?eho domu ?li nejac? pаni a jа jsem stаl na prahu a cucal jsem certlicku. Vedle mne stаl Ladislav a taky cucal certlicku. A jeden z tech pаnu ukаzal na mne a pov?dal: „To je hezkа holcicka.“
„To nen? prauda,“ odvetil Lаda urazene, „n?brz je to kluk.“
„Vzdyt nos? suk?nky, tak jak?pak kluk?“
„Tak se pod?vejte!“ rekl Lаda a zdvihl mne suk?nky.
Pаni se smаli a r?kali: „A prece je to holka,“ a Lаda na ne vyplаzl jazyk, vzal mne za ruku a pravil: „Pojd domu!“ Ale to uz je dаvno, to jsem byl je?te mal?, dneska jsem uz velk?.
Bylo moje velkе ?test?, ze se nаm narodila Mancinka, ?koda, ze jsem prаve nebyl doma, protoze mne tat?nek poslal pro cihlicku kvasnic a rekl, abych pak ?el na obed k strejdovi Emilovi a nevrаtil se az vecer. Kdyz jsem se vrаtil, tak byla u nаs pan? ?tichauerovа a chovala Mancinku zabalenou v perince. Mancinka mela docela mal? oblicej, cerven? jako jabl?cko, a v perince vypadala jako vаnocka. Pan? ?tichauerovа pravila: „To je tvoje sestricka,“ a velela mne: „Rekni: Pаnbuh pozehnej!“ Jа jsem to nechtel r?ci a maminka lezela v posteli a byla nemocnа.
Od tе doby, co se narodila Mancinka, dostal jsem kalhoty, a tak jsem se stal doopravdy klukem. Dopadlo to tedy se mnou dobre. Kdyz byla na?e Mancinka docela malа, tak mela m?sto nosu knofl?k, a verte mne to nebo ne, dovedla si cucat palec u nohy. Kolikrаt jsem to po n? zkou?el, ale ne a ne to trefit. V?ak jа se to mus?m naucit, a az to budu umet, to bude slаvy. Potom se mus? schovat i Jirsаk Cenek, co chod? se mnou do ?koly, a Jirsаkovi delaj? cepice a papuce. Jirsаk Cenek dovede si obrаtit klapky u oc? a vypadа hrozne, oci mа cervenе jako cert. Jednou ho tak uvidela Koz? Kuncka, co na nаmest? prodаvа ovoce, cukrdlata, kokosky, jakoz i pomerance. A odplivla si: „Fuj, parchante, to jsem se lekla. Na tebe, skotаku, patr? porаdnа metla.“
„A na vаs dve,“ odvetil Jirsаk Cenek a poskakoval a mecel: „Mее, Koz? Kuncka!“
„To je ted mlаdez!“ hrozila se ovocnаrka. „Nemа to kаzen ani boz? bаzen,“ a hrozila: „Pockej, ty kluku nezdаrnа, jа te dаm polecajtovi.“
My jsme se smаli. A Jirsаk Cenek si hned zapsal do notesu: „Posm?val jsem se star?m lidem,“ jelikoz si zapisuje hr?chy do zаsoby, aby mel ke svatе zpovedi nejv?ce hr?chu ze v?ech hochu. Jirsаk Cenek se vsadil, ze kdyz chce, dokаze hre?it proti v?em boz?m prikаzаn?m. Aby se mohl vyzpov?dat, ze zhre?il takе proti prikаzаn?: Nesesmiln??, napsal na zed Hermanovy tovаrny neslu?n? nаpis.
Do ?koly nemаm daleko, jenom asi ctvrt hodinky, a pak co by kamenem dohodil. Rаno mne nemohou dostat z postele. Obzvlа?te v zime, kdyz se snehovе vlocky lep? na okno a v?tr tukа a volа, holа, holа! Po rаnu je tma a u nаs se sv?t? petrolkou. V dr?mote sly??m, jak se Krist?na ?trachа po kuchyni, jak z?vа, ach bоze, bоze, mele kаvu a neco bublа. Na kamnech voda v hrnku bublа a mne to tak pripadа, ze Krist?na je v hrnku pod poklickou a hnevive se var?. V perinаch je teploucko a jа si mysl?m, ze jsem zv?re v doupeti, krtek, jezevec nebo co, mаm pod zem? klikatе chodby, a kdyz prijde myslivec, tak uprchnu druh?m v?chodem, tak jsme se to ucili v hodine zivocichopisu. Ten myslivec, to je Krist?na, ta mne tahа z postele, vstаvej, lenochu, je cas do ?koly. Jа s n? zаpas?m a kric?m: „Nech mne, ty Rampu?ando!“, nebot ona pochаz? ze vsi Rampu?e, kterа jest polozena vysoko v horаch. A um? cesky jako nemecky, se sv?mi pr?buzn?mi mluv? po hatalаcku jako ti muzovе, co privаzej? dr?v? z hor. Na horаch rostou tre?ne, takovе cervenе, malinkе a stra?live sladkе. Kdyz Krist?na se vrаt? z hor, kdez nav?t?vila rodice, prinа?? vzdycky pytl?k tech su?en?ch tre?n?, t?m se mi nejv?ce zavdec?.
V zime se myju nerad, voda je studenа a ?t?pe do tvаr?, kаvu pak honem si vypiju vstoje, je?te dobre, ze si knihy do bra?ny sloz?m uz vecer, takze jsem hned venku. Krist?na pokazdе za mnou vybehne a kric?: „Ty kluku nevzdelanа, ani jsi tat?nkovi a mamince nerekl spаnembohem, no pockej!“ To je pravda, procez na Rampu?andu vyplаznu jazyk. Ona mne hroz? pest?, jа se neboj?m. I prav?m j?: „Tak abys vedela, ode dne?ka se jmenuje? Rampepurda,“ ona se smeje jako blаzen, ona mа ?amstra a bude se vdаvat.
Na ceste se stav?m pro Bejvala Anton?na a tomu okamzite oznаm?m, ze Krist?na jest vlastne Rampepurda, a jemu se to l?b?. Tak se smejeme.
Vzdycky se snaz?m, abych se vyhnul domu, kde bydl? pan Fajst. On je ?redn?k na odpocinku, nemа co delat, a proto se do v?eho plete. Nejv?ce si v??mа ?koln? mlаdeze, kterе vyt?kа ruznе nezdoby. Hlavne na mne mа spadeno, a jа mu prece nic nedelаm. Najednou se odnekud vyr?t?, popadne mne za l?mec a baterkou mne sv?t? do u??, jestli je mаm cistе. Nejsou-li u?i rаdne vymyty, pak vzkrikne: Ha! a vede mne zpаtky k nаm do kvelbu. Jemu je to jedno, jsou-li v krаme lidi, nebo ne, a kric?: „Pod?vejte se, pane velkoobchodn?ku, jakе zahnojenе u?i mа vа? synаtor, hanba, hanba.“ Tat?nek na to vece: „To v?te, pane Fajst, det? se clovek neuhl?dа.“ Nacez mne vynadа a panu Fajstovi se podekuje, ale jа vid?m, ze mu to nen? vhod, jenomze my jsme obchodn?ci, a procez mus?me b?t zdvoril? na v?echny strany, kdyby se pan Fajst urazil, tak by nаm nedal utrzit. Jа v?ak nemus?m b?t tak uctiv?, protoze jsem je?te mal? a nemаm z toho rozum. Moznа ze panu Fajstovi plivnu na okno. Nebo mu strc?m do kapsy neco nemravnеho, napr?klad chc?plou my?. O tom budeme s Bejvalem pilne uvazovat.
Celou ulici Palackеho skаceme o jednе noze, kdo to dеle vydrz?, nebo jdeme pozpаtku, to takе kazd? nedokаze, a pak se zastav?me pred cukrаrstv?m pana Svobody. Ve skr?ni tu jsou kolаcky, krеmovе trubicky, rohl?cky a dorty, ruzovе, hnedе a zelenе. Takе cokolаdovе placicky, posypanе takov?mi b?l?mi a cerven?mi sem?nky. Tak stoj?me s Bejvalem Tondou pred v?kladem, prstem ukazujeme na dorty a r?kаme se znacnou rychlost?: „To je moje, to je zas tvoje,“ a tak se jako rozdel?me o cel? v?klad.
I tаzal jsem se Bejvala, zda by se bаl, kdyby ho na noc zavreli do cukrаrstv?. Bejval Anton?n odvetil, ze by se ani trochu nebаl, ze by tam v?ecko sezral.
Jа bysem se taky nebаl a taky bych v?ecko sezral. Ale na hrbitove bych se bаl. Tam v jednom kuse stra??. Kdo naposled umre, tak mezi ostatn?mi nebozt?ky nemа zаdnou ?ctu, to je zrovna tak, kdyz prijde do ?koly nov? zаk. Tak ten nov? umrlec mus? sedet na cerstvеm hrobe, zahalen? v prosteradlo, a vartuje. To mus? b?t otrava! Jа bysem nechtel m?t na krchove sluzbu, ani kdyby mne nekdo za to dal cel? pytel bursk?ch or??ku, k tomu album cizozemsk?ch znаmek, modr? svetr a palcivе skl?cko.
* * *
My, kter? bydl?me v Palackеho ulici, jsme prаtelе, ale ostatn? jsou neprаtelе. My jsme ti nejudatnej??, procez jsme postrachem v?ech neprаtel.
Kter? jsou neprаtelе: To jsou Je?inаci, ti jsou nejzlej??. Ostаvaj? v Chaloupkаch, jsou zrzav? a maj? obliceje pihovatе, takze jsou kropenat? jako boby zvanе rezn?ci. Jejich ?zem? se rozprost?rа od hostince Na purku, zab?rа nаdraz? a cihelnu a tаhne se az k delnick?m domkum, zvan?m Na Zavadilce. S nimi soused? Drazаci, ale ti jsou zas fale?n?. Nejradeji by byli na obe strany. Jednou jdou s nаmi, podruhе zase s Je?inаky. Ale jsou v?c pro sebe a kazdеmu se posm?vaj?. Jednoho Drazаka vedl pan Letovsk?, strаzn?k, na obec, protoze dal Ducbabovi kamenem do hlavy. On brecel a jeho tat?nek, co je holic, rekl, ze to dа soudu. Drazаk drazаckа na obci lhal, ze ne, ze nikdy nemel kаmen v ruce, ale jа ho dobre znаm, je to Bednar?k, ten je ze v?ech nejhor??, nikoho nenechа. Bednar?kovi jed? psy a kocky. Bednar?k mа trojku z mravu.
Av?ak nejvet?? na?i neprаtelе jsou Habrovаci, to jsou ti nejhor?? sprostаci. Habrovаci i do ?koly nos? plnе kapsy kamenu. Maj? presilu. Jejich mravy jsou ?patnе, zvyky o?klivе. Povahy jsou nesnа?enlivе. Casto b?vaj? po ?kole. Ve ?kole sed? v oslovsk?ch lavic?ch, protoze neprosp?vaj?. Takе vyru?uj? a na jinе to svаd?. Ruce si nemyj?, takе krk m?vaj? ?pinav? a pan ucitel je pos?lа do umyvаrny. Tuhle pov?dal, ze by si Habrovаci mohli za u?ima sаzet brambory, v?ichni jsme se smаli, oni meli vzteka. A pan katecheta r?kа: „Vy Habrovаci jste plеme amalekitskе, Bohu nemilе a lidem protivnе.“
?zem? Habrovаku se rozprost?rа po obou brez?ch potoka javornickеho. Obyvatelе se ziv? chovem hus? a soukenictv?m. Nekter? se oddаvaj? pa?erаctv?, procez musej? chodit s cetn?kem na okres. Mnoz? ?p? ve vezen? pro ?patnе skutky. Habrovаci kazdеmu nadаvaj?. Beda cizinci, kter? by se odvаzil do jejich zeme bez pruvodu rodicu nebo jejich zаstupcu!
Vаlka s Habrovou poc?nа se obycejne na podzim, kdyz roln?ci sklid?, raduj? se z hojnе ?rody a ze stodol se oz?vа buchаn? cepu. Tehdy na?i vystoup? na strаn, z n?z mozno zhlеdnouti celou zemi habrovskou az k obzoru, kde soused? s ?zem?m lukavick?m. Oko se pokochа ?chvatnou vyhl?dkou a ?sta z pln?ch hrdel spust? potupnou p?sen, kterа jest Habrovsk?m proti mysli. Tato p?sen zn?:
„U Kr?zu v ma?tali chc?pla kobyla.
Radujte se, Habrovаci, bude hostina!
Habrovаci – hup!
Nazrali se krup.
Napili se syrovаtky,
az jim br??ek puk, puk, puk.“
Jakmile se p?sen ta vаlecnа ozve, jiz vyr?t? se ze v?ech chatrc?, domku, ano i obydl? obcanе habrov?t? a mаvaj? klacky a divoce pokrikuj?.
Av?ak kazdе vаlce predchаzej? manеvry, aby si vojsko zvyklo pobytu v poli a drsnеmu zivotu vаlecnickеmu. Takе letos jsme se ustanovili, ze budeme konat manеvry, a to na vrchu Bud?ne, jenz vеvod? na?emu mestu a odkudz je prekrаsn? pohled, jemuz se obdivuj? i cizinci. Na Bud?ne jest les, kde nerostou ani jahody, ani boruvky. Nic tam nen?.
A tak jednoho jitra se shromаzdilo vojsko u na?eho domu, tat?nek o nicem nevedel, protoze prаve ?el do magac?nu pro petrolej. Kdyby to vedel, tak by zarval stra?n?m hlasem: „Jа ti dаm manеvry, vem si knihu a uc se!“ Velitelem ve?kerе brannе moci byl Bejval Anton?n, neb jest ze v?ech nejsilnej?? a ve v?em se vyznа. Velitelem by chtel b?ti Kemlink Eduard, jelikoz jeho tat?nek p??e na bernаku, procez ho kazd? mus? zdravit. Nа? tat?nek ho takе mus? zdravit, pricemz pokazdе vyndа d?mku z ?st. Еda Kemlink se chlub?, ze um? kreslit plаny, a tud?z nakreslil plаn Bud?na i okol?. Pravil, ze kazdе vojsko mus? m?t plаny, jinаc by utrpelo porаzku a musilo by se dаt na kvapn? ?stup. On se v tom vyznа, a az bude velk?, ze pujde do kadetky ucit se na dustojn?ka. A bude m?t ?avli se strapcem. Bejval pov?dal, teda ze je dobre, at ty plаny nakresl?. Sаm ze udelа takov? vynаlez zkаzy, kter?m v?echny neprаtele znic?.
Pridal se k nаm Zilvar z chudobince, protoze videl, ze mаme s sebou buchty. A mel kameny v kapsаch a prak. Rekl, ze privede je?te v?c hochu, ale Bejval odpovedel, ze je nаs dost. Еda mel pu?ku, levolvеr a kapsle, divoce koukal a mluvil hlubok?m hlasem. Jа jsem mel palcаt jako husitе, kdyz se polozili tаborem u mesta Naumburku a vyslali k nim druzicky, aby je nechali b?t a neubl?zili jim. Pak ?li husitе domu a cestou zp?vali „Kdoz jste boz? bojovn?ci“ a kazd? se lekl, kdyz to sly?el. Jа jsem cetl takovou knihu a kazdеho palcаtem pra?t?m, at si pak jde zalovat.
Taktеz jsme meli vozejk, na nemz byly nalozeny buchty, abysme na pochodu netrpeli hladem. Kdyz jsme se chystali vyrazit, tu pri?la Eva, dcera cukrаre Svobody, a pravila, ze by s nаmi chtela j?t na manеvry. Nacez velitel Bejval Anton?n odvetil, ze to jsou hlouposti, nebot zenskа na vojnu nepatr?. Eva byla l?tostivа a natahovala moldаnky. Tak jsem se do toho vm?sil a otаzal jsem se, proc by nemohla j?t s nаmi? Mne se Eva l?b?, protoze krаsne von? po vanilkovеm cukru.
Kdyz jsem se za ni primlouval, tak se na mne d?val Jirsаk Cenek a pr??erne se ?klebil, mne na potvoru. Kdyz on se d?val, tak jа jsem se taky d?val, pristoupil jsem bl?z, on ?el takе bl?z, zatal jsem pesti, on takе zatal pesti. Jа jsem rekl: „Tak si pojd!“, on odpovedel: „Jen pojd ty!“ Velitel pravil, ze se ted nemаme prаt, protoze by to nemelo zаdnou cenu, na to je dost casu az pak, n?cko je treba se dаt na pochod. Tak jsme toho zat?m nechali, ale Jirsаk Cenek to mа u mne schovаno, jа v?m, proc se pr??erne ?klebil. On si mysl?, ze Eva je moje nevesta, to je b?dnа lez, kdo o mne r?kа, ze jsem zenich, tak je sаm zenich, a ze v?ech nejvet??. Jа se zenit nebudu, a jestli se Cenek bude je?te jednou pr??erne ?klebit, tak ho pra?t?m t?m nejvet??m ?utrаkem.
Velitel rozhodl, ze tedy Eva pujde s nаmi a potаhne vozejcek s buchtami, aby byla takе neco platnа. Eva si radostne poskocila, ze tu bude hned, jestli si takе muze vz?t s sebou Jirinu, protoze to jest jej? nejvet?? a nejvernej?? pr?telkyne, pred kterou nemа zаdnе tajnosti. Bejval pravil: „Proc ne? Jenom koukej, at uz jste tady.“
Tak jsme cekali, porаd cekali, a holky nikde, velitel rekl: „Jez??marjа, to je doba!“, muzstvo reptalo a Cenek se znova ozval, ze to vedel hnedle, zenskе do vаlky nepatr?, ale ned?val se na mne, aniz se pr??erne ?klebil, coz bylo jeho ?test?. Kemlink brucel, ze kdyby to vedel, tak mohl j?t rad?i k strejdovi, co mа krаl?kаrnu, pod?vat se na jeho novou ramlici. Velitel vyslal rychlеho posla k Svobodovum do krаmu, co jako je, pan Svoboda se ho pr?sne otаzal: „C?m poslouz?m?“ a posel se zalekl, takze si koupil za krejcar bonbоny, a nepor?dil.
Teprve za hodnou chv?li pri?la Eva, provаzenа Jirinou Hrazd?rovou, nejakou Bozenou ?ebkovou a je?te jednou holkou, kterou neznаm. V?echny se chechtaly a Jirina mela slunecn?k, kter? vzala matce. D?vky byly odvedeny k vozatajstvu a tаhly vozejk s buchtama. A porаd si neco ?eptaly a pi?tely jako my?i.
Kdyz jsme se pribl?zili k lesu Bud?nu, tak holky pocaly zp?vat: „Ramоno“ nebo tak nejak, takovou hloupou holcenc? p?sen, stra?ne vysok?m hlasem. Velitel se rozzlobil a zarval: „Ticho! Copak je to za porаdek? Nedaleko muze lezet nepr?tel v zаloze a ony si tu krаkoraj? jakoby nic.“
Devcata se mu smаla, Bejval mel vztek a rekl, ze uz je to naposled a ze si muzou delat blаzny ze svе babicky. Holky se je?te v?c smаly, to ony delaj? vzdycky, ponevadz jsou blbе.
Na kraji lesa jsme se utаborili, abychom si odpocinuli, a kochali jsme se krаsnou vyhl?dkou. Еda Kemlink rozvinul plаn, byl krаsne nakreslen?, tu?? vytаhnut?, st?novan?, ano i barvickami vymalovan?. Kazd? strom, kazd? kаmen a cesticka byla k poznаn?, takze jsme se v?ichni divili, jenom Cenek Jirsаk pravil: „To je toho!“
Kdyz jsme si odpocinuli a nabrali nov?ch sil, tu velitel porucil, abychom se pl?zili lesem a hlаsili v?echno podezrelе. Tak jsme se pl?zili a bedlive se d?vali na v?echny strany. Napred krаcel Еda Kemlink, protoze pravil, ze je dustojn?k, mel v ruce plаn a d?val se do neho a v jednom kuse velel: „Vpravo hled! Vlevo toc!“ I dostal najednou kamenem a zarval.
Koukali jsme se, co je, a hou?t? zapra?telo a z neho se vyr?til Je?inаk, mаval klackem a kricel: „Mazte je, rezte je!“ A viz! za n?m druh?, tret?, bylo jich nejm?n miliоn tech Je?inаku, v?ichni rvali jako bejkovе a mаvali klacky. Z toho jsem poznal, ze nаs fale?ne prepadli, a snazil jsem se spasit ?tekem.
Takе velitel se chtel spasit ?tekem a schoval se do ?karpy. Myslil si, ze ho nebude videt, ale Je?inаci ho na?li, vytаhli ho za pacesy a pak ho vochlovali, jeden mu zezadu plivl na kalhoty. Zenskе se daly do brеce, kvicely a kricely, nechaly vozejk vozejkem a utekly. Je?inаci nаm sezrali buchty, nacez nаs honili po pol?ch a hulаkali, ze nаs musej? znicit, abysme si podruhе nefoukali.
Buh v?, jak by to dopadlo, moznа ze bysme byli v?ichni po smrti, kdyby se nаhle neobjevil jak?si roln?k, kter? byl rozzloben?. Roln?k ten mel bic a kricel: „Holoto jedna secsakramentskа, jа vаm dаm pla?it mne dobytek!“
Toho se nepr?tel zalekl, protoze ten roln?k byl podle v?eho nаramn? sprostаk a byl by nepr?tele zmaloval. Tak Je?inаci se dali na zbabel? ?tek a roln?k pravil, ze kazdеmu preraz? hnаty, jemu je to jedno. A Je?inаci ut?kali porаd pryc, a kdyz byli daleko, tak roln?kovi nadаvali, ale nebylo jim rozumet.
My tedy ?li domu a Еda Kemlink ztratil plаny. Cenek Jirsаk plival krev a pravil: „Jа to vedel, tak to mаme. Jа jsem nechtel, aby zenskе ?ly s nаmi, s nimi nen? zаdnа hra.“ Jinak, pravil, by Je?inаky porazil jako nic, ani des?ti by se nelekl. Ptal se mne, jestli jsem nevidel, jak se na neho ctyri sаpali a on jednoho po druhеm slozil. Jа jsem rekl, ze jsem to nevidel, a on se pr??erne ?klebil.
Jа jsem pravil: „Na mne se nemа? co ?klebit,“ on v?ak odvetil: „Budu se ?klebit, schvаlne se budu ?klebit,“ tak jsem pravil: „Kdyz se ?kleb??, tak jse? opice,“ procez jsem mu dal jednu pres kebuli. On mne dal takе jednu pres kebuli, a tak jsme se fackovali.
Velitel Bejval Anton?n vece: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a ode?el. Еda Kemlink pravil, ze mus? j?t do housl?, ze uz dvakrаt schаzel. Drazаk Zilvar ode?el uz predt?m, hnedle jak videl, ze se bl?z? Je?inаci, a takе ostatn? ode?li.
?el jsem teda domu s Jirsаkem a celou cestu jsme se fackovali. U Dlouhе Vsi nаs potkal pan Fajst a pravil: „To je peknа ?koln? mlаdez!“ Proto jsme se prestali fackovat a roze?li jsme se do sv?ch domovu.
* * *
Pov?dal jsem, ze Bejval Anton?n jest velk? vynаlezce, nejvet?? vynаlezce ze v?ech, a je to taky prauda. Tuhle mne pravil, ze zase neco vynalezl, ale ze mne to nemuze prozradit, leda kdyz se zadu?uju, ze to nikomu nereknu. Tud?z jsem pravil: „Namoute kute!“ a trikrаt jsem si odplivl.
Tak Bejval Anton?n pravil: „Pamatuj si, zes pr?sahal,“ a pak rekl, ze vynalezl hru, kterа se naz?vа „Palic ceciliаnskеho mesta Mostravy“. Hra spoc?vа v tom, ze se na poli postav? dedina, kterа se podpаl?, a obyvatelstvo bude hasit.
Mne se to velmi l?bilo a pravil jsem, ze by se to melo r?ct taky Еdovi Kemlinkovi, ten jiste dovede delat obyvatele.
Bejval pov?dal, ze jo, a jа jsem rekl, ze Zilvar z chudobince taky muze delat obyvatele. Bejval souhlasil. Ale jа jsem m?nil, ze Jirsаkovi se to nesm? r?ct, protoze kazdou hru zkaz?.
„To se vr!“ vece Bejval Anton?n.
Potom rekl, ze by k tomu potreboval krabice, z nichz by se ty domy vystavely. Jestli bych ty krabice mohl opatrit.
Odpovedel jsem: „To bysem mohl.“ Pravil jsem, ze je odciz?m str?ckovi, k nemuz se nepozorovane vloud?m.
„To by bylo prima,“ vece Bejval Anton?n.
My totiz mаme str?cka a ten se naz?vа Alois Vareka. Mа na nаmest? dum a vede obchod suknem a lаtkami, prodаvа l?mce, ko?ile, jakoz i krabаtle.
Strejda je lakom?, teta Varekovа je taky lakomа. Ona se naz?vа Em?lie. Nikomu nic nedaj?. My s nimi nemluv?me.
Kdyz me strejda vid?, tak se me ptа: „Co jste meli dneska k obedu?“ a jа vzdycky odpov?dаm: „Brambory.“ Str?c se tаze dаle: „Ma?ten??“ „Nema?ten?,“ odpov?dаm. To mne navedl tat?nek a pravil, ze u Vareku nesm?m nikdy prozradit, ze jsme meli zelnаky ci boz? milosti, kocic? tanec, calamаdu nebo uhl?rinu, chlupatе knedl?ky, nastavovanou ka?i, l?vance, nebo dokonce maso. Kdybych mu to rekl, tak by si udelal: „Jojo, pak mаte neco m?t, kdyz v?ecko prozerete.“ A teta by jiste k tomu dodala: „Nejdr?v jste sam? ejchuchu, ale pak prijde to ouvе. Kdo ?etr?, mа za tri. Mаte pamatovat na zadn? kola.“
Tat?nek pravil, ze se Varekovi boj?, ze bysme se na ne spolеhali, ale to si pockaj?. Tat?nek v?, ze nemаme od nikoho nic k ocekаvаn? a ze se sami mus?me starat. Maminka pravila: „Ona si Em?lie mysl?, ze bych detem ani nemela dаt naj?st, pro deti mne by melo b?t l?to kousek toho zvance?“
Strejda Vareka je stra?live bohat?, mа ve sklepe zakopanе miliоny zlatаku. V noci chod? do sklepa s lucernou, a kdyz prijde do sklepa, rekne hrozn?m hlasem: „Abr kаbr domine.“ Na ta slova se rozevre stena, ukаze se skrej? a v n? truhla plnickа zlatаku. Strejda postav? lucernu na zem a pak poc?tа pen?ze.
To mne vypravoval Franta Voborn?ku, co jsou u Vareku jako nаjemn?ci. Tаzal jsem se ho, zda tu truhlu se zlatаky videl, on odpovedel, to zrovna ne, ale ze se jednou v noci probudil a sly?el, jak se ze sklepa oz?vа cinkаn?: „Ajnuncvancik – cvajuncvancik.“ Franta kdyz to pravil, tak se stra?ne zadu?oval, z cehoz jsem poznal, ze nevrdlouze. Kdyz jsem to tat?nkovi vypravoval, tak se zasmаl: „Hohoho!“ a dal mne vetrovou pokroutku.
Varekovi maj? takе dedecka, kter? jest desne star?, loni mu bylo dve ste let. Sed? porаd ve fodelu, na hlave mа kulatou cepicku se strapcem, vousy mu rostou z nosu, z oc? i u?? a na zаdech mu roste mech. Taktеz mа u nosu kapku. Sed? ve tme, ?nupа tabаk a potom hlucne k?chа, jako kdyz vybouchne kapsle. Povest vypravuje, ze kdyz jednoho dne jel kolem Varekovic barаku sаm c?sar Josef v kocаre, tak dedecek si klekl do blаta a podal c?sari pаnu p?semnou zаdost, aby dostal trafiku. C?sar pаn porucil zastavit pr?lezitost, vl?dne se usmаl, rka: „Dobr? muzi!“
Dedecek uz nic nevid?, ale zato sluch mа bystr?. Kdyz v krаme strejda Vareka pov?dа ucedn?kovi, aby skocil s penezma na po?tu, tak dedecek tluce hol? o podlahu a vztekle zarve: „Nedovol?m, aby se buhzdarma vyhazovaly pen?ze!“ Proto kdyz je u Vareku rec o penez?ch, tak se mluv? ?eptem.
K odcizen? krabic jsem si vybral chv?li k poledn?mu, kdyz jsou po obede. V ten cas tetinka Em?lie nadаvа v kuchyni sluzce a sluzka odmlouvа, ucedn?k pak jde s jin?mi ucni hrаt karty na klаda u novostavby. Strejda Vareka pak si lehne v krаme na pult, dа si ?tucek sukna pod hlavu, jin?m kusem lаtky se prikryje, nacez prav?: „А jo, stoj? to v?ecko za hovor, kdyby nekdo pri?el, tak mne zbudte,“ ale v tu dobu neprichаz? zаdn? zаkazn?k. Potom bаjecne chrаpe a o nicem nev?.
Tak jsem se vpl?zil do kvelbu, opatrne se rozhl?zeje na v?echny strany, zda neusly??m podezrel? ?ramot. Jsem v tom krаme dobre obeznаmen a v?m, kde co je. Tak jsem vlezl pod pult, kde jsou krabice s ko?ilemi a jinе zboz?, vyhаzel jsem to v?echno na podlahu a popadl jsem ?katule a jiz jsem byl venku. Tam na mne cekal Bejval Anton?n, aby mne pomohl, procez uchopil cаst koristi a ut?kali jsme, abysme byli pryc, neb strejda, kdyby to vedel, tak by delal jako blаzen, ze mа takovou ?kodu, a jа bych pak doma neobstаl.
Pak jsme ?li do pol?, s nаmi ?el Еda Kemlink a s nаmi chtel j?t takе Cenek Jirsаk, ale nikdo se ho neprosil. Tak on delal, jako ze s nаmi nejde, ale jа dobre videl, ze nejde sаm, ale jde s nаmi. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak jsme z tech krabic postavili dedinu, jа jsem napsal na jeden barаk ?kola, na druh? Obecn? ?rad, na tret? Koloniаl a na ostatn? nic. Cenek Jirsаk porаd ocumoval a pak pravil, ze na jednu ?katuli by se melo napsat Kostel, ale jа jsem pravil: „S tebou se nikdo nebav?,“ on odpovedel: „S tebou se taky nikdo nebav?,“ jа jsem pravil: „To jsem rekl jа a ty si vymysli neco novеho.“ On pak mlcel a jа jsem byl rаd, ze jsem ho prevezl.
Nacez jsem napsal na jednu krabici Hostinec U havrana a pred tou krabic? jsme si sedli na bobek, jako ze sed?me v hospode a mluv?me reci. A Cenek Jirsаk smutne pravil: „?koda ze jsem po svatе zpovedi. Kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych taky jako bych sedel v hospode, jako bych pil pivo a delal bych obyvatele. Ale protoze jsem po svatе zpovedi, tak nesm?m, abych nezhre?il slovem nebo skutkem.“
„Tak jdi pryc, ty vole,“ pravil jsem.
On se hnusne zamracil a odpovedel: „Ty kluku pitomа, kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych ti vynadal.“ Pohrozil mne pest? a pov?dal: „Pockej, ty moulo, az nebudu po svatе zpovedi, tak ti rozbiju frnаk.“
My v?ak nedbali na tu hloupou rec, ale sedeli jsme v hospode a mluvili jsme reci.
„V?te co?“ pravil Еda Kemlink. „Jа jsem starosta.“
Bejval Anton?n se usmаl a odvetil: „Starosta jsem jа.“ Jа jsem se takе usmаl a pravil jsem: „To se vr!“
