скачать книгу бесплатно
On v?ak horlive o to stаl, ze pr? by se chtel jenom pod?vat, jestli to delаme dobre.
Jа jsem pravil, aby byl bez starosti, ze Zilvar mus? dobre vedet, jak se zebrota delа, jelikoz jeho tat?nek jest prvn? zebrаk v meste.
Bejval se ptal, jestli se stav?me na korauku, kdyz si neco vypros?me. Jа jsem pravil, ze ne, a on pravil, ze to je chyba.
Pak se tаzal, jestli hrajeme na nejak? nаstroj, a kdyz jsem pravil, ze ne, tak on pravil, ze je to druhа chyba.
Procez jsem mu pravil, aby pri?el taky do chudobince, on na to rekl, ze prijde a ze nаm ukаze, jak se delа zebrota, a ze celеho pana Zilvara strc? do kapsy s tou jeho zebrotou a ze pan Zilvar bude kulit vocadla, jak? jest Bejval sprаvn? zebrаk. Vubec se desne vychloubal a to se mne nel?bilo.
Av?ak kdyz jsme pri?li do chudobince, tak nаm Zilvar rekl, ze je s zebrotou utrum, jelikoz pan Zilvar na to pri?el, ze mu Zilvar bere nohu, on rval, ze nedovol?, aby se s jeho nohou ?eredilo, a Zilvara pаrkrаt natrel. A pak si vzal nohu a ?el prosit.
* * *
Uz mаme zimu, uz padа sn?h a celа zeme jest b?lа a chocholou?i si prohl?zej? konskе koblihy a na oknech se delaj? krаsnе hvezdy. A my mаme pln? krаm lid?, kter? si kupuj? mandle a rozinky, jelikoz se bl?z? Vаnoce. Tat?nek s maminkou odbejvaj? lidi a lidi prav?: „Uz nаm to nastаvа, pane Bajza,“ a tat?nek prav?: „Baze, venku je porаdn? samec, c?m je?te poslouz?m?“
Ze bych se moc te?il na jez??ka, to se moc nete??m, protoze nikdy nedostanu, co bych chtel. Oni mne dаvaj? porаd jenom, co potrebuju, coz jest ?vindl, jelikoz by mne to stejne musili koupit, tak jakеpak copak. Jinаc mаm v?ecinko, halifaxky, svetr, co mа zips, a teplаky, sаnky i hokejku. A kdyby se mne na?i doopravdy ptali, co bysem si prаl, tak bysem doopravdy musil r?ci, ze nejrad?i ze v?eho bych chtel drevenou nohu, jako mа pan Zilvar, jelikoz by mne to v?ichni zаvideli a nejv?ce Bejval Anton?n. A kdyby mne nedali pod stromecek nohu, tak bysem si prаl, abych uz nemusil chodit do housl?, a kdyz ani to ne, tak aspon album cizozemsk?ch znаmek.
Jа v?ak svoje prаn? nikomu nereknu, jelikoz by na?i pravili, ze jsem skotаk a povstalec a ze ze mne nic nebude, a tat?nek by rval desn?m hlasem, ze mus?m z domu a ze mne nechce videt, a pak bysem musil celou hodinu vrzat na housle. Uz jsem housle trikrаt vynechal, protoze pan ucitel me kаrа, ze mаm ?mytec jako botu a proc jsem si ho nevypral.
Jinаc se mne o Vаnoc?ch v?ecko l?b?, my mаme vzdycky vanicku, co v n? plavou kapri a otv?raj? hubu. Tat?nek se kazdou chv?li prijde z kvelbu na ne pod?vat a prav?: „To jsou chlapаci.“ Maminka krаj? mandle, Krist?na preb?rа rozinky a jа je kradu a ony r?kaj?, abysem ?el pryc. A nа? Honza chod? po kuchyni, ocas mа vzhuru jako proutek a ke v?emu cuchа. Tat?nek a maminka, jakoz i Rampepurda na neho dupaj? a prav? siln?m hlasem: „Nemus?? ke v?emu cuchat, nikdo se te neprosil, a jdi pryc, tady nen? nic pro tebe. Sic!“ a Honza jde pryc, a kdyz krаc? po dvore, tak se vyh?bа snehu, jelikoz ho to zebe do tlapek.
Kdyz je ?tedr? vecer, tak se dr?ve zav?rа kvelb, a kdo si neco zapomnel, tak chod? zadem. O ?tedrеm veceru na?i mluv? jemn?m hlasem, jenom Mancinka brec? siln?m hlasem, ale ta brec? ve svаtek i ve v?edn? den, jelikoz z toho nemа rozum. Ale jа skoro vubec nic nezlob?m, jelikoz nejsem zаdnе malе d?te.
Nа? tat?nek, at dostane k Jez??ku co dostane, tak je se v??m svoln? a mа desnou radost. Letos jako jindy obdrzel backory a pravil: „To je prekvapen?, to se pod?vejme!“ a pol?bil maminku. Maminka obdrzela vlnenou ?аlu a pravila: „Vzdyt to nemusilo b?t,“ a pol?bila tat?nka. Jа jsem vedel, ze dostanu rukavice s palcem, a taky jsem je dostal, zacez jsem musil podekovat siln?m hlasem a v duchu jsem pravil: „To jste se nepredali.“ A Krist?na obdrzela na ?aty a tal?r jablek, f?ku a orechu, my je stejne prodаvаme, a pol?bila mamince ruku. Pak si sedla v kuchyni, louskala orechy a brecela, jelikoz j? bylo smutno, a potom si ode mne vypujcila pеro a inkoust a psala domu.
A pak jsme meli kapra, zаvin a caj, nacez jsme hrаli durаka o orechy, jа jsem v?ecky obehrаl, Honza se ?el toulat, tat?nek brucel, ze ani na ?tedr? den se nemuze ten kocour zdrzet doma, a jа jsem musil j?t brzo spat.
O Vаnoc?ch prijel na nаv?tevu nа? Lаda, mel modr? svetr a kazdеho se ptal: „Co mysl?te, ze mne ten svetr stаl?“ a mel radost, kdyz to nikdo neuhodl. A mel taktеz zlutе rukavicky, na nohou b?lе kama?e a velice vonel. Kdyz s nek?m mluvil, tak primhuroval levе oko, a tat?nek mu to zakаzal. Mne privezl barvicky ve ?katulce a bylo jich na kazdе strane osm, mezi nimi str?brnа a zlatа. A mluvil jako star?, mne domlouval, abych se pilne ucil, abych poznal lep?? zivot, nez mа on, jelikoz jest porаd v jednom kole. A pravil, ze mus? j?t k holici, protoze mu vousy rostou neobycejne rychle.
A byl porаd v krаme, aby videl, jak to u nаs chod?, jestli se obchod hejbа, a lidi pravili: „Mаte velkеho syna, pane Bajza,“ a tat?nek pravil: „Ba, ba, ut?kа to, ut?kа,“ a lidi zase pravili: „Aspon budete m?t jednou zastаn?,“ a tat?nek pravil: „To jsem sаm zаdostiv?.“
Kdyz ho Krist?na spatrila, tak se porаd chechtala a nemohla pred n?m p?t kafe, jelikoz se zakuckala, a bezela ven a maminka pravila: „Kdy ta holka dostane rozum!“ Ladislav chtel porаd vedet, jak prosp?vаm, a koukal se mne do se?itu a taky chtel, abych mu zahrаl na housle, jestli uz znаm dvojhmaty. Jа jsem mu pravil, ze hrajeme uz tri kr?zky a tri bе, ale zahrаt jsem mu nechtel. On mluvil hlubok?m hlasem a chodil pomalu a kazdou chv?li pravil, ze mu rychle rostou vousy, rychleji nez prvn?mu prodavaci. Mne se nel?bilo, ze je tak hrd?, a pravil jsem, ze zаdnе vousy nemа. On pravil: „Tak si ?аhni,“ ale jа jsem nechtel a zase jsem pravil, ze mu nic neroste, ze nemus? chodit k holici. On se urazil a chtel, abych mu za trest vrаtil ty barvicky, ale tat?nek pravil: „Co se dа, to se mа nechat, a nehаdejte se.“ Na Boz? hod odpoledne dal tat?nek Lаdovi doutn?ka a pravil mu, aby ?el s n?m do hospody, ze chce lidem ukаzat, jakеho mа velkеho syna. Oni kourili doutn?ky a ?li do hospody a maminka se za nimi d?vala.
Na svatеho ?tepаna meli jsme k obedu husu a bylo takhle k poledn?mu a Krist?na se pod?vala z okna a vykrikla siln?m hlasem: „Jezuskote, milostpan?, mne se zdа, ze k nаm jdou Varekovi.“
Maminka se taktеz pod?vala z okna a pravila: „Tak tady to mаme. Ne abyste rekli, ze mаme k obedu husu!“
Skutecne za chv?li ve?el strejda Vareka s tetou Em?li? a pravili, ze pri?li prаt ?tastn?ch a vesel?ch svаtku. Maminka je usadila za stul a uctila je domаc? koralkou a mandlov?mi kolаcky a oni porаd jedli. Nejdr?v mluvili o tom, ze je mrаz, ale ze to tak nezustane, ze to zase povol?, coz by bylo dobre, jelikoz se jinаc spаl? moc uhl?, a pak mluvili o nemocech a ze je v?ecko draz??. Nacez se teta Em?lie ptala, co mаme k obedu.
Maminka pravila: „Аle, udelala jsem brambor, jeden uz veru nev?, co mа varit.“
Strejda a teta si udelali: „Brambor?“ a pod?vali se na sebe, jako ze se div?.
Tat?nek pravil, aby se nedivili, ze obchody jdou ?patne.
Vtom jsem otevrel troubu u kamen a ono to silne vonelo a teta vstala a ?la se pod?vat do kuchyne a pravila tenk?m hlasem: „Tak to je ten brambor. To ver?m.“
Jа jsem byl rаd, ze meli vzteka, a strejda pravil: „To je pak ta upr?mnost. Jestli si mysl?te, ze jsme vаs pri?li vyj?dat, tak si to nemyslete. My toho nemаme zapotreb?, my od nikoho nic nechceme.“ A kdyz mluvil, tak se mu vousy hejbaly.
A teta Em?lie taky pravila, ze od nikoho nic nechtej?, jelikoz od nikoho nemaj? co ocekаvat, ze pri?li po pr?buzensku, ale n?cko se vid?, jac? my jsme, a ze nikdy od nаs nic dobrеho neuzili.
Mluvila dosti dlouho, ale strejda pravil: „Matko, pojd, to nemа zаdnou cenu.“
Potom teta Em?lie pravila: „Hamba, hamba,“ a ?li.
Jak ?li, tak se maminka pod?vala z okna a videla, jak se zastavili s panem Fajstem a jak mluvili, on kejval, oni kejvali a d?vali se na nа? barаk a v?elijak hejbali pritom rukama.
Pak se maminka obrаtila od okna, a kdyz se pod?vala na tat?nka, tak se musila smаt, a kdyz se tat?nek pod?val na ni, tak se taky musil smаt, a smаli se oba c?m dаl t?m v?c a jа jsem se taky smаl, jelikoz se smаli, a Krist?na v kuchyni se smаla, az pi?tela a ka?lala a kricela: „No ne, lidi, jа z toho budu m?t smrt.“
A je?te pri obede jsme se smаli, az tat?nek pravil pr?sne: „Tak uz konec a dost, v?ecko mа svе meze,“ a po obede si ?el lehnout. A maminka rovnala ve skr?ni prаdlo a je?te se tro??cku smаla.
Ale nа? Lаda se vubec nesmаl, a kdyz byl vecer, tak chodil po rynku s jednou slecnou a kouril doutn?ka, mluvil hlubok?m hlasem a byl velice hrd?.
A kdyz si pak doma zouval botky, tak pravil, ze v zivote mnoho zkusil, ale nyn? mа drаhu otevrenou. Jа jsem mu chtel r?ci: „Ale vousy ti prece jenom nerostou,“ jenomze na mne pri?lo span? a jа spal.
* * *
Napadlo hodne snehu a bylo ho c?m dаl v?c a jа jsem byl rаd. Procez jsem vytаhl svе sаnky a stavil jsem se pro Evu Svobodovou, jelikoz mne zаdala, abych se pro ni stavil. Pak jsme ?li na Bud?n, kde se krаsne sаnkuje, a bylo tam hodne hochu, jakoz i jin?ch det?. A kdyz jsme byli docela nahore, tak jsme si sedli na sаnky, jа jsem sedl napred a Eva vzadu a ona se mne drzela.
A jeli jsme dolu velice rychle, porаd rychleji, az to bylo stra?ne rychle, a Eva se mne drzela velice silne. Bylo to krаsnе, zmrzl? sn?h l?tal na v?echny strany a jа jsem sly?el, jak v?tr kric?: „Holа!“ Eva vejskala strachem, ale jа jsem j? pravil, ze nemus? m?t strach, kdyz jа rejduju, tak se nemuze nic stаt. Ona pravila, ze teda se mnou uz nikdy nebude m?t strach, ale ze vejskat bude stejne, protoze to tak rychle jede.
Bejval Anton?n pravil, ze je dobre, ze je tolik snehu, protoze budeme delat Eskymаky. Procez jsme si delali chatrce ze snehu a Bejval pravil: „Jа jsem Nanuk, clovek pr?rodn?.“ My jsme v?ichni uznali, ze je Nanuk, a korili jsme se mu. A potom jsme jako lovili velryby a tulene a ledn? medvedy a byl s nаmi Otakаrek Soumaru a jemu jsme pravili, ze je medved a ze je zastrelen?. Tak on si lehl a byl jako mrtv? a my jsme mu jako urezali tlapy a jako jsme je pekli nad ohnem a velmi jsme si pochutnаvali. Pak ale si pro neho pri?la slecna, vzala ho za ruku a pravila, ze kdyz Otakаrek dostane zаpal plic, tak za nic nebude moct. My jsme pravili, ze taky za to nebudeme moct, jelikoz Otakаrek sаm od sebe pravil, ze bude delat medveda, ze bude jako zastrelen? a ze mu jako urezeme tlapy, kterе jako budeme j?st. A Bejval je?te pravil, ze s Otakаrkem nen? zаdnа hra, jin? by byl rаd, kdyby mohl delat zastrelenеho medveda.
A jeden po druhеm jsme pravili: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a uz jsme si nehrаli a ?li jsme domu a jа jsem se bаl, aby se Otakаrek nenachladil, ze by to bylo zase na mne. Na ceste nаm Bejval pravil: „Kluci, jа jsem vynalezl ohromnou legraci, takovou desnou legraci, jakou jste je?te nevideli.“
My jsme se ho hnedky ptali, jakа by to byla legrace, ale on pravil, ze nаm schvаlne nic nerekne, jelikoz bysme to roztrajdali. My jsme pravili, ze nic neroztrajdаme, ale Bejval nic nechtel r?ci, az jsme mu musili pr?sahat siln?m hlasem.
Tak on pravil: „Dobre,“ a pak pravil, ze pujde k Honzovi Pivcov?mu, co prodаvа karbid, ze je s n?m jedna ruka a ze Honza mu dа karbidu, co bude cht?t.
Ptali jsme se ho, co s t?m karbidem, a on odvetil: „To se uvid?,“ a chytre zamrkal. My jsme takе chytre zamrkali, ale nevedeli jsme proc. Nacez Bejval pravil, abysme pri?li vecer k jejich barаku, a my jsme pravili, ze teda prijdem.
Kdyz byl vecer, tak jsme pri?li k Bejvalovum, a byli jsme ctyri: jа, Еda Kemlink, Cenek Jirsаk a Zilvar.
Zilvar si vstrcil dva prsty do huby a zap?skal hrozne silne, v okne se objevil Bejval a pravil, ze bude hnedle dole.
A pri?el a jа jsem se ho ptal: „Mа??“ a on odvetil: „Co bych nemel?“ a ukаzal pln? pytl?k karbidu a bylo ho hodne moc.
Pak jsme ?li, Bejval nic ner?kal a my jsme taky nic ner?kali a on nаs vedl do pol?. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak Bejval pravil, jestli v?me, ze kdyz se karbid has? vodou, tak se z neho vyvinuje plyn, kter? byv zapаlen vydаvа jasnе svetlo?
Odvetili jsme, ze to v?me, a jа jsem pravil, ze jsem jednou videl karbidovou lampu, jak si s n? o pouti sv?til medаk na tureck? med.
Bejval pravil, dobre ze to v?me, a pak nаm vysvetlil, v cem spoc?vа ten vynаlez, z nehoz bude desnа legrace.
Na poli lezelo snehu velice moc a my jsme ten karbid zahrabali do snehu, a kdyz byl zahraban?, tak jsme roz?krtli zаpalku a chvilku drzeli u toho. Za chvilаnku to zacalo prudce sycet, pak to chytlo a horelo jasn?m plamenem. Kdo by nevedel, ze je v tom karbid, tak by si myslil, ze hor? sn?h, coz by mu bylo divnе.
A my jsme ?li od toho dаl, a kdyz jsme byli dаl, tak ?lehaly plameny velice vysoko a bylo velkе svetlo a my jsme se z toho radovali.
Mus?m r?ct, ze to bylo pri ceste, kudy chod?vа pan Fajst vzdycky kv?cerou, kdyz se smrаkа, on si chod? do jednoho statku v Dlouhе Vsi pro mlеko, aby si uvaril ka?i, jelikoz je sаm a nemа, kdo by mu varil. A my jsme cekali, az pujde pan Fajst.
Taky jo, ?el pan Fajst a nesl si punclаk mlеka a koukal a videl, jak plameny ?lehaj? ze snehu, i vykrikl siln?m hlasem a upustil punclаk a my jsme sly?eli, jak volа: „Chval kazd? duch Hospodina, jа jsem z toho cel? decimovan?.“
A my jsme se desne smаli a skаkali jsme vysoko, smаli jsme se po celou cestu, ze je pan Fajst cel? decimovan?, a kdyz jsem lezel v posteli, tak jsem se je?te smаl, a kdyz jsem se rаno probudil, tak se mne maminka ptala, co se mne zdаlo, ze jsem se ze span? smаl.
Od tech dob pan Fajst v?ude vypravuje, ze u Dlouhе Vsi stra??, ze tuhle, jak ?el pro mlеko, potkal starеho Humpаla, co loni umrel, jelikoz v nem chytla korauka, a ze mu umrlec zastoupil cestu, plameny mu ?lehaly z huby, i vzal pr? pana Fajsta za knofl?k a pravil: „Fajste, Fajste, pomni, о clovece!“
A pan Fajst pravil, ze z toho leknut? dostal uj?mаn? a ze lezel jako lazar a t?m pаdem ze je ?patn?.
* * *
V na?em meste jsou dva bijаky a v obou se hraje velice skvostne. Jeden je v Nаrodn?m dome, druh? pak v Lidovеm dome a hraje se v sobotu a v nedeli. V Nаrodn?m dome dаvaj? nemе filmy, co pres ne porаd pr??, a pan Stuchl?k, co je ?cetn? ve fabrice, pou?t? k tomu gramofon. V tech filmech jsou kovbojovе, co porаd jezd? na kon?ch a hаzej? lasem a str?lej? porаd z levorvеru a pronаsleduj? lupice. Nebo je tam jeden pаn, co miluje tu slecnu, a pak je?te jeden pаn, co takе miluje tu slecnu, ale ona ho nechce, a on ten pаn by chtel b?t bohat?, a jelikoz nen? pri penez?ch, tak nekoho zavrazd?, procez ho daj? na elektrickе kreslo, pricemz pan Stuchl?k vymen? desku a hraje velice smutne.
Je?te lep?? jsou filmy, co v nich je dzungle, a v nich jest maharadza, co jezd? na slonu v takovеm altаnku, a jeho vojsko jde za n?m, indict? vojаci maj? na hlave turban a kolem boku takovou handru, jinаc jsou nahat?, a v dzungli jest krajta tygrovitа a tygr, jakoz i divokа zv?rata.
Taky jsou peknе ty veselohry, jak nejak? pаn porаd padа do vody a cel? se zamаc?, nebo zase jak nejak? jin? pаn plаcne druhеho pаna dortem pres oblicej a ten druh? pаn si to nedа l?bit a plаcne toho prvn?ho pаna takе dortem pres oblicej a oni maj? pak oci zamazanе smetanou a nevid? na oci. To se nasmejeme!
Nekdy pan ucitel vybere od nаs po korune a pak jde do bijаku celа tr?da, ale to dаvaj? jenom takovе kusy, jak se plav? dr?v? nebo jak horalе tanc? kolo nebo jak se delа sklo, ale to nemа zаdnou cenu, ackoli je to prece jenom lep?? nez vyucovаn?.
My ho?i, co spolu mluv?me, nechod?me do Nаrodn?ho domu, jelikoz jsou tam okna vysoko, ale chod?me do Lidovеho domu, tam jsou okna n?zko. To jeden z nаs zaplat? vstupnе, a kdyz v sаle zhasnou, pak oknem pomuze tem druh?m dovnitr, abysme nemusili platit. Jelikoz za tu korunu, co nаm doma daj? na bijаk, si radeji koup?me pendrek nebo cucavou ?tanglicku nebo mejdl?cko nebo sladkе kanicky, jakoz i sudzuk.
Takovе choden? do bijаku vynalezl Zilvar, jelikoz by mu tat?nek nikdy nedal korunu na vstupnе. Tak my si sed?me a velice se nаm to l?b?, protoze je to zadarmo. A udelali jsme to mockrаt, a bylo nаs pet, co jsme lezli oknem, a to: jа, Zilvar, Bejval, Jirsаk a Kemlink, a jednou jsme vzali s sebou Vendu ?tepаnka, ale ten filmum nehov?, ponevadz jest je?te mal?.
Ale jednou jeden kluk mel na nаs vzteka, jelikoz on si l?stek platil a my ne, a udal nаs panu Maulemu, co trhа l?stky, a pan Maule nаm pravil pr?sn?m hlasem, abysme mu ukаzali l?stky, my jsme pravili, ze uz jsme je ukаzali, on pravil, abysme mu je ukаzali je?te jednou, a Bejval pravil hrde, ze takov? zаkon nen?, aby se l?stky porаd ukazovaly, a pan Maule se rozzlobil a ukаzal prstem na dvere a pravil velice vysok?m hlasem: „Hybaj, at uz jste venku!“ a Bejval pravil, ze my jdeme a ze na nаs nemus? tak rvаt.
Tak jsme tedy ?li, ale kdyz bylo po prestаvce a v sаle se udelala tma, tak jsme tam zase vlezli, jelikoz jsme byli zаdostiv?, jak to dopadne. A kdyz se rozsv?tilo a pan Maule nаs spatril, tak pravil desne vysok?m hlasem: „Kriste Jеzi?i, kdy odejme? ten kalich utrpen? ode mne, copak se mus?m porаd s tema klazanama hamonit?“ a stra?ne zarval: „Uz at mi jste venku, parchanti, nebo vаs dаm polecajtovi, aby s vаmi zatocil.“
A Bejval mu na to pravil, ze no, no, nemus? b?t hnedky tak zle a ze pr? at si ty parchanty nechа, jelikoz nejsme zаdn? parchanti, a jestli to pan Maule je?te jednou rekne, ze to dа advokаtovi.
Pan Maule stra?ne vyvalil oci a pravil jenom: „No tohle! Co byste tomu rekli? To je dneska mlаdez!“ a my jsme honem utekli.
Av?ak stejne jsme to delali zas a jednou jsem to vypravoval Eve Svobodovе, ona se mne moc divila, jа jsem byl rаd, ze se mne podivuje, tak jsem j? to vypravoval je?te jednou, je?te jednou a porаd a ona si udelala, ze by to taky rаda zkusila, jа jsem pravil: „Nev?m, nev?m, k tomu jest treba velkе odvаznosti,“ a ona mne prosila, abych ji takе vzal s sebou do bijаku oknem.
Jа jsem j? teda vyhovel, kdyz mne tak moc prosila, ale pak jsem to litoval. Jeden j? ze sаlu podal ruku, jа jsem ji zezadu tlacil a s velkou t?hou se tam dostala. A kdyby aspon byla zticha, to ne, ona se musila moc smаt, lidi delali „pst!“ a ohl?zeli se.
A byl to tenkrаt takov? krаsn? film, to vаm jeden letec letel еroplаnem do Kalifornie, jelikoz musil vysvobodit milovanou bytost ze spаru lupicu, on musil letet moc rychle, aby predhonil expresn? vlak, a byla boure a blesky se krizovaly, v?tr foukal desne, my jsme na to koukali, a vtom nаs pan Maule vyhodil.
Potom jsme stаli pred bijаkem a cekali, az pujdou lidi, a ?el taky pan Lokvenc s manzelkou a Bejval pristoupil k nemu, dal slu?nе pozdraven? a ptal se: „Pros?m vаs, pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spаru lupicu?“, ale pan Lokvenc se pr??erne zachechtal a nerekl nаm nic.
A potom jsme se stejne dovedeli, jak to dopadlo: Herec skutecne vysvobodil milovanou bytost ze spаru lupicu a v?ecky je zastrelil a pak ji pojal za manzelku.
* * *
Letos byla velice dlouhа zima, ani jа, ani ho?i o mnoho star?? takovou dlouhou zimu nepamatuj?. Porаd ten hloup? sn?h, porаd mrаz, kter? tuze ?t?pe, a porаd takovа hroznа tma, uz mne to vubec nebavilo a ostatn? hochy takе ne a v?ichni jsme r?kali, ze jaro je o moc lep??.
Ale jednoho dne jsem se probudil a sly?el jsem, jak cosi na stre?e ?ramot? a bubnuje, a jа jsem hned poznal, ze se to obrac?. Takovou jsem mel radost, ze jsem sаm z postele vyskocil, ani mne Rampepurda nemusila tahat, a desn?m hlasem jsem zp?val „Prijde jaro, prijde“. Tat?nek to sly?el az v krаme a pravil, at si to nechаm.
A kdyz jsem ?el do ?koly, tak se udelal velik? v?tr a chtel mne vz?t cepici a jа jsem potkal Bejvaluv stehovac? vuz, vedle vozu krаcel Jakub a mel pod nosem kapicku. A on se na mne ?kl?bil a pravil: „А, vida ho, mudrce!“ a jа jsem mu pravil: „Jakube, svezte me,“ a on odvetil: „Bodejt!“ a vysadil mne na vuz.
Tak jsem jel do ?koly na voze a Jakub mne pujcil oprate, jа jsem kricel desne hlubok?m hlasem hyjа, hy?ta! a koukal jsem se, jestli se ho?i koukaj?, oni se koukali a jа jsem byl hrd?.
Ve ?kole jsem nedаval pozor skoro vubec nic, jelikoz jsem musil mysliti na to, jak by to bylo krаsnе, kdybych jel mеblаkem porаd pryc a porаd pryc a nav?t?vil v?echny ciz? kraje, procez jsem musil stаt na hanbe.
A pak se roztrhla oblaka a bylo v?echno velice modrе, prudce sv?tilo slunce, a kdyz jsme ?li ze ?koly, tak jsme rychle bezeli a velice jsme kriceli a ptаci takе kriceli a jeden druhеho nenechali na pokoji. Po ulici se hnaly struzky, malе deti si delaly z blаta buchticky, ale co jsme velic?, tak jsme pou?teli lodicky nebo jsme si staveli mlejnky. Nebo jsme si hrаli na pikolu a jа jsem se schoval v betonovе roure a nikdo me nemohl naj?t. A s Evou Svobodovou jsme si vylezli na strom a cetli jsme si „Miloslava Vlnovskеho“ a pan Svoboda vy?el pred kvelb a kricel: „Evo, Evo!“, ale ona se neozvala, jelikoz to bylo velice krаsnе cten?. A nа? Honza se zacal toulat, porаd neco shаnel, a kdyz pri?el domu, byl cel? cern?, jak lezl po tech vej?kаch, a mel natrzenе ucho.
Brzy potom bylo docela hezky, na blаte si hrаli belаsci, v?echno se poc?nalo zelenat a pan ucitel nаm pravil, abysme si bedlive v??mali pr?rody, abysme potom kazdеho zivocicha a kazdou bylinu dovedli pojmenovat.
Вы ознакомились с фрагментом книги.
Для бесплатного чтения открыта только часть текста.
Приобретайте полный текст книги у нашего партнера:
