скачать книгу бесплатно
Tak se ten roj rozdelil na pet houfu a kazd? houf si jednoho z nаs vyhlеdl, aby mu to vykreslil.
My jsme velmi kriceli a rozutekli se na v?ecky strany, ut?kali jsme neobycejne rychle, ale platnе nаm to nebylo nic, jelikoz vosy jsou miliоnkrаt rychlej?? nez ho?i. Tak nаs honily po pol?ch semo tamo a ?t?paly nаs do rozlicn?ch cаst? tela. Pajdu ?t?pla jedna do cumаku, procez neobycejne rval, i vstrcil cumаk do mekkoty, aby se ochladil. My jsme rvali c?m dаle t?m v?ce a ohаneli jsme se vetvemi, ale t?m jsme vosy je?te v?ce nam?chli a bylo nаm do brеce.
Tak jsme ut?kali porаd, az jsme pri?li do na?? ulice a potkali jsme mеblаk a kone vedl Jakub od Bejvalu. Kdyz videl, jak nаs vosy zr?dily, tak se zasmаl neobycejne silne a pravil: „I heleme se!“
A kdyz jsem pri?el domu, tak se mne tat?nek ptal, kde jsem byl. Jа jsem pravil, ze v housl?ch.
On pravil: „Tak proc mа? krivou hubu, kdyzs byl v housl?ch?“
To bylo pravda, ze jsem mel krivou hubu a otekl? nos a m?sto oc? ?zkou ?kv?rku, takze jsem vypadal jako C?nan.
A kdyz se mne tat?nek porаd ptal, tak jsem porаd lhal, ze jsem byl v housl?ch, ale lhal jsem mаlo, procez tat?nek odepnul pаsek a jа jsem dostal velice, abych podruhе nevrdlouhal.
Potom jsem nesmel tri dny na ulici, aby mne otok nezastydl, jelikoz bych pak musil cel? zivot chodit s krivou hubou a to bysem mel za v?ecko.
V?ckrаt v?ak uz na vosy nepujdu, jelikoz mne to nebav?, a radeji budu doma pomаhat, aby se videlo, ze jsem se polep?il. A Bejvalovi Anton?novi reknu do oc?, ze nen? zаdn? vynаlezce, ale trouba ze v?ech nejtroubovatej??.
* * *
A skutecne jsem po trech dnech pravil Bejvalovi, ze je trouba, a on odvetil, ze jа jsem je?te vet??, jа jsem pravil, ze jsem kvuli nemu dostal, a on odvetil, ze dostal kvuli mne. A pravil, ze si zas k nemu muzu prij?t vypujcit kolo, ze me zkvakne. Jа jsem pravil: „Nev?dаno!“ a od tе doby s n?m do smrti nemluv?m.
Еda Kemlink odjel k babicce na Moravu, ona tam zije na vejminku, a jelikoz je uz moc ?patnа, tak chce m?t nekoho kolem sebe. Ale taky dostal velice moc skrz ty vosy.
Cenek Jirsаk pravil, ze skrz ty vosy ho maminka zavrela ke koze do chl?vka a nedostal veceri. Ve chl?vku u kozy rozj?mal a shledal, ze velice zhre?il, jelikoz vosy utiskoval, zacez ho Pаnbuh spravedlive potrestal, nebot jak k tomu vosy prijdou, nаm by taktеz nebylo milе, kdyby nаm ulicn?ci cudili pod nos.
Procez nyn? se nesm? se mnou kamarаdit, ale mus? doma pomаhat ??t backory a cepice. Taktеz se mus? pilne cvicit v hudbe, aby ho jednou pan Rektorys vzal, aby mu pomohl vyhrаvat o funusu, jako tat?nka. To mluvil velice ti?e a d?val se pritom k nebi.
Jа mel vzteka, ze tak mluv?, a pravil jsem mu: „Je videt, ze jse? prece jenom Krakono?, tvuj brаcha jest Krakono?, tvuj tat?nek jest Krakono? a tvoje maminka jest Krakono?ka. A v?ichni Krakono?ovе mne muzou vlеzt na hrb.“
On odvetil: „Ty smrade jeden, dal bysem ti jednu, az bys nevedel, c? jse?, ale nesm?m uz hre?it, a to je tvoje ?test?.“
A Zilvar z chudobince se n?cko spolcil s Habrovаky, tak s n?m nic nen?.
Procez jsem nyn? velice hodn? a chod?m sаm a nejsou na mne st?znosti a v?ecko ctu, nejv?c krvаky, abych byl vzdelan?. Jа se vubec neperu, a kdyz se peru, tak jenom s Rampepurdou, ale to jenom tak, my se pri tom smejeme.
Taktеz mus?m hl?dat Mancinku a nos?m ji po pokoji zabalenou v perince a zp?vаm j?: „On jmenoval se Harward Bill, narodil se v Nevade, zenu propil v Arizone, zlato v Kanade,“ coz se j? velice l?b?. Kdyz usne, tak ji postav?m do kouta a ona sp?, oprena o stenu, a je hodnа a jа ctu v kn?zce.
Na?i jsou rаdi, ze se starаm o sestricku, jelikoz maminka mus? pomаhat tat?nkovi v krаme odbejvat lidi. My mаme koloniаl a vedeme v?ecko. Kаvu, cikorku, cukr, l?h k pаlen?, bice, kartаce, caj i likеry v?eho druhu, jakoz i citrоny, ba i cekulаdu. V??m poslouz?me. A chod? k nаm moc lid?, taky z vesnic.
Jа jsem nejrad?i, kdyz prijede pred nа? krаm valn?k Bejvalu a priveze zboz?, kterе tat?nek objednal z Prahy ze zаmorsk?ch osad. To jest pro mne velkа slаva a plesаn?. Tu nejdr?v vstoup? do kvelbu Jakub a prav?: „Zdrav?cko. Tak bysme byli tady.“ Nacez pacholci sloz? bedny, a kdyz jsou hotovi, dostanou po sklenicce korauky, kterouzto vypijou a reknou: „Pаnbuh nadel,“ a jdou pryc.
Ihned potom zacnu bednu obskakovat a tat?nka morit, aby zacal pakovat, a tat?nek delа drahoty a prav?: „To mа cas, dej mi pokoj, rad?i si vezmi knihu a uc se.“ Av?ak jа neprestаvаm morit, a kdyz je tat?nek umoren?, tak popadne sekаcek, klad?vko a kle?te a poc?nа otv?rat bednu. On to delа velice pomalu a pritom po mne po ocku ?ilhа a jа v?m, ze se mi smeje, jelikoz jsem cel? netrpeliv?.
A jа jsem netrpeliv? proto, jelikoz jsem zаdostiv?, jakе tam budou obrаzky a jestli jich bude hodne. Jestli jsou v bedne obrаzky, jakoz i pohаdky, to se poznа okamzite. A jak se to poznа? Kdyz je bedna celа ?pinavа a umounenа, tak v n? jiste nen? nic a jа jdu od n? pryc, protoze mne to nebav?. Ale kdyz prijde bedna celа b?lа a von? po syrovеm dreve, tak v n? jiste jsou i obrаzky i pohаdky a taky plakаt.
Kdyz tat?nek odklop? v?ko, tak to zaskr?pe a rupne, pod t?m jest pap?r, pak drevitа vlna a hned navrchu plakаt. Tat?nek plakаt rozdelа a na nem je vymalovanа krаsnа slecna, velice ruzovа, a mа modrе oci a pije kаvu, pricemz se neobycejne vesele usm?vа. A pod n? jest napsаno tiskac?m p?smem: „Povest let? kol a kolem – pijme jenom kаvu se Sokolem,“ a tat?nek se pod?vа na plakаt se zal?ben?m a pak prav?: „Mami, pojd sem.“ Maminka prijde, utre si ruce a taky se pod?vа a rekne „аch!“, pak prijde Krist?na z kuchyne, taky se pod?vа a rekne „аch!“, nebot se jim to l?b?. Ten plakаt pak tat?nek poves? do okna, aby to v?ichni lidе videli a chodili kupovat cikorku.
Av?ak potom prijde to hlavn?, nebot pod plakаtem jsou pohаdky a jest jich habadej. Ty pohаdky potom c?tаm a je v nich o carodejnic?ch, obrech i trpajzl?c?ch, o hodnеm krаli a zlе princezne, co nechtela p?t kаvu se Sokolem, procez byla zakletа do zаby, az byla vysvobozena princem, co by se po kаve se Sokolem utloukl, a procez jest stra?live siln? a desne udatn?, a pojme princeznu za manzelku a oni pak pij? kаvu se Sokolem ve svornosti az do smrti.
Az budu velk?, tak budu takе kupcem, protoze kupci to maj? nejlep??. Kupci nemusej? nic kupovat, jednodu?e jdou do krаmu a vezmou si, co chtej?. Tat?nek pravil: „Koukej, at se mа? k obchodu, jа tu porаd nebudu, tak si v?eho v??mej, abys to jednou mohl vz?t za mne, nebot Lаda se udelа pro sebe.“ Tak si v?eho v??mаm a stoj?m za pultem a zdrav?m lidi siln?m hlasem, abych byl jako kupec.
Ale ze v?eho nejradeji chod?m upom?nat lidi, co jsou nаm dluzni za zboz?. Jelikoz vejdu do pr?bytku, dаm slu?nе pozdraven? a prav?m, ze tat?nek se nechа poroucet a co je s placen?m, ze nemuzeme cekat, a lidi maj? vzteka a prav?, ze nemus? b?t hned zle, ze zaplat? az pak. Av?ak jа se jim nehnu a prav?m, ze nаm takе nikdo necekа a ze nesm?m bez penez prij?t domu. Tak oni mne radeji pen?ze daj?, pricemz r?kaj?, abych koukal mazat.
Av?ak desne nerad chod?m upom?nat k cukrаrovi Svobodovi, kter? od nаs bere cukr, cekulаdu, kakao a v?elijakе veci. Pan Svoboda je zlostn? a porаd mne vyhazuje z krаmu a prav?, ze je?te nikomu s dluhem neutekl. Jа jsem rаd, ze mа vzteka, a hаdal bych se s n?m siln?m hlasem, jenomze b?vа pri tom Eva Svobodovа a ta se koukа l?tostive, procez mluv?m slab?m hlasem. Tak jdu pryc a tat?nek mus? pana Svobodu upom?nat p?semne.
Tuhle jsem mu zas prinesl dopis, na nemz bylo psаno: „Velevаzen?m manzelum Svobodov?m Zde.“ Kdyz se pan Svoboda pod?val na obаlku, tak velmi zcervenal a pravil: „Vyrid tat?nkovi, ze jsem cukrаr Jarom?r Svoboda a nejsem u nikoho velevаzen? manzel Svoboda.“ Tak jsem ?el domu a pravil jsem tat?nkovi, ze pan Svoboda je cukrаr Svoboda a zаdn? velevаzen? manzel Svoboda.
Tat?nek odvetil: „Rekni panu Svobodovi, ze u mne je velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel, jelikoz v?m, co delаm.“
Tak jsem ?el zpаtky a pravil jsem panu Svobodovi, ze u tat?nka bude vzdycky velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel.
Pan Svoboda se zacervenal je?te v?ce nez predt?m a na cele se mu objevila z?la v podobe praku, co s n?m str?l?me po vrabc?ch.
A pravil: „Pockej!“
Pak si sedl a psal, a kdyz to napsal, tak ol?zl obаlku, bouchl na ni pest? a pravil: „Tak tady mа? a rekni, ze se nechаm poroucet. Tohle si tat?nek nedа za rаmecek.“
Tat?nek si to psan? precetl, a kdyz ho precetl, pri?la holka od notаru, ze by chtela ctvrtku octa, tat?nek pravil: „Poslouz?m,“ a odlozil dopis. Jak ho odlozil, tak jsem ho rychle vzal, abysem si ho precetl.
V dopise bylo psаno: „Velevаzen? Pаn pan Vendel?n Bajza, velkoobchodn?k Zde. Velevаzen? pane velkoobchodn?ku! Jestli se mne to je?te jednou bude opakovat, ze mne ‚Velevаzen?m manzelum Svobodov?m‘ titulovati racte, ackoli jsem jiz v?cekrаt prohlаsil, ze si tak nepreji b?ti titulovаn, jelikoz zivnost bez? na jmеno mе, a nikoli manzelky, tak uz k Vаm v?ckrаt nebudu chod?vаdt nakupovаdt.“
Kdyz jsem dopis precetl a nalezl v nem ty stra?nе hrubky, tak jsem vzal cervenou tuzku a ty pravopisnе chyby jsem podtrhl. Nacez jsem pripsal: „Vnej?? ?prava p?semnе prаce: Mеne ?hlednа – Pravopis: 5“ a zanesl jsem dopis zpаtky, aby to pan Svoboda opravil.
Pan Svoboda se na to pod?val, zarval velice a pravil neobycejne siln?m hlasem: „Tohle uz prestаvа v?ecko. Jа nejsem nikomu za tajtrl?ka, nebot nikdo si nebude ze mne delat frnousy a dane mаm v porаdku.“
Od tе doby od nаs nebere a tat?nek se tomu moc div? a prav?: „Jа nev?m, co ten Svoboda proti mne mа, ze chod? ke konkurenci!“
Jа prav?m: „Jа taky nev?m,“ ale v?m dobre, jenomze to nemuzu r?ct, jelikoz by byl mazec.
* * *
Nа? tat?nek pravil: „Uz nаm to nastаvа,“ a na?e maminka pravila: „Bat, bat, uz foukа ze strni?t,“ a d?vali se, jak se venku prohаn? vichrice. Hnedle bude podzim a uz je konec koupаn? a na zahrade buch! buch! padaj? jablka. Copak o to, voda by byla je?te teplа, ale koupаn? nikoho nebav?, a kdyz se oblеkаme, tak v?tr rve ko?ili z rukou a schvаlne ji tak zamotа, abysme netrefili do rukаvu, na tele delа hus? kuzi a nikomu se doopravdy nechce do vody.
Tak my pou?t?me draky, coz jest sprаvn? sport, a draky nаm vyrаb? Jakub od Bejvalu, on to nejlеpe um?. My cekаme, az Jakub kone odk??ruje, poklid? ve stаji a v?ecko udelа, potom ho mor?me: „Jakube, udelejte nаm draka.“ On se mrac? jako bubаk a mluv? mrzut?m hlasem: „Jdete mi pryc, haranti, jа nemаm na vаs my?len?,“ ale my neprestаvаme morit a on prav? hlubok?m hlasem: „Tak aby byl svat? pokoj.“
Potom se vаm posad? na ?palek, co se ?t?pа dr?v?, a pust? se do toho a my stoj?me kolem a d?vаme se, jak to delа. Nejdr?ve vyrob? ze dreva lajsnicku, aby byla rovnа a hladkа, a na tu lajsnicku zrovna doprostred pripevn? rаkosku a tu rаkosku ohne, aby byla jako luk, a oba konce privаze provаzkem na doln?m konci lajsnicky. A do tе lajsnicky udelа dve dov?rky, kter?mi protаhne motouzek, a tak udelа kostru draka. A pak zkou??, jestli to delа rovnovаhu. Kdyz to delа rovnovаhu, tak rekne: „To bysme meli.“ Ta kostra se pak polep? pap?rem. Pri prаci Jakub moc rec? nenadelа, jenom chv?lemi prav?: „Podej to,“ nebo: „Podej ono,“ a my v?me, co mu mаme podat, jestli nuzky, nebo pap?r, nebo hrnek s lepidlem, nebo co. Pricemz nesm?me ani slov?cko promluvit, jinаc by nаm s t?m seknul, on nemа rаd reci. Jenom kdyz je to hotovo, tak se sm?me radovat slovy: „Jеjej!“
A draku pripevn? z kazdе strany strapecky, aby to melo je?te vet?? rovnovаhu, a pak nastr?hа z barevn?ch pap?ru ma?licky a my z nich pleteme ocas. A na konci ocasu se dа taky strapec, to rovnez skrz to, aby to melo rovnovаhu. Jelikoz kdyz nemа drak rovnovаhu, tak sebou trhа jako jankovit? kun a udelа ve vzduchu nekolik prudk?ch kotrmelcu a zabodne se do mekkoty. A nikdo s n?m nic nesvede.
Ale drak mus? m?t takе oci a vousy namalovanе cervenou barvou a to delа Еda Kemlink, ten to nejlеpe dovede. Procez se na nаs drak shury koukа, jestli ho sprаvne pou?t?me, a on se kolеbа sem a tam, podle toho, jak? je v?tr. A my pritom sed?me na mezicce a pov?dаme si reci. A nekdy pos?lаme draku psan?cka s optаn?m, jakе je to nahore, a ta psan?cka navlеkаme na ?nuru a v?tr je pohаn? porаd v?? a v??, az jsou docela nahore a tam zustanou.
Je?te radeji v?ak delаme ohn?cky, to je to nejsprаvnej??. Tu jdeme nejdr?v k Jirsаkom a cekаme, az Cenda Jirsаk vyzene kozy na pastvu, a my jdeme s n?m. Kdyz pak prijdeme na to pole, tak se rozbehneme a snа??me pejrku, ano i bramborovou nat, aby toho bylo hodne. Kdyz je toho hodne, tak to podpаl?me, plamen huc? a vysoko ?lehа, kour je siln? a ?t?pe do oc?. A my sed?me kolem ohne, je nаm veselo a pov?dаme si reci.
A kdyz kolem hranice sed?me, tak kazd? z nаs vytаhne svou d?mku, kterа se v indiаnskеm nаrec? naz?vа kalumet. Tuto d?mku si udelа kazd? hoch z ka?tanu, z nehoz vydlabe maso, a tak mа hlavicku. K tеto hlavicce jest pripojen hus? brk, kter?m se tаhne. D?mku nacpeme bramborovou nat? a hul?me velmi silne. Doma to nesmej? vedet, jinаc by byly stra?livе reci, pan ucitel to takе nev?, jelikoz prav?, ze kouren? je neblah? zvyk, kter? podkopаvа zdrav? a sklаt? nаs predcasne do hrobu. Ale jа dovedu kourit ze v?ech nejlеpe a um?m delat krouzky, ostatn? to delaj? po mne.
U ohne se mus? kourit, abysme si mohli pov?dat reci o indiаnech, kter? se vydali na vаlecnou stezku a prepadli srub cili vlak pacifickе drаhy a je velk? krik a prolеvаn? krve. Nebo si pov?dаme o Barbore Ubrykovе, kterа byla za star?ch casu jepti?kou, procez byla nevinne zazdenа. Takе si vypravujeme o stra?idlu, kterе chodilo sem tam a melo svou hlavu pod pazd? a hrozne nar?kalo, aby se lidе bаli. Kdyz mluv?me o tom bezhlavеm stra?idle, tak to pov?dаme ti?e a koukаme se kolem sebe a kozy se pasou.
Pajda chce vzdycky j?t s nаmi na pole, a tedy ho Еda Kemlink vezme s sebou, a ?tekа na kozy a ony ho za trest chtej? nabrat na rohy, ale Pajda je chytr? a vzdycky vcas uskoc? a my se smejeme, ze je tak chytr?. Еda Kemlink prav?: „Pajdo, vem si kozu,“ a Pajda ?tekа c?m dаle t?m v?ce.
Eva Svobodovа mne mockrаt prosila, abych ji vzal s sebou na ten ohen, jа jsem pravil, nev?m, nev?m, az podle toho, a skutecne jsem nevedel, co mаm detat, jelikoz delat ohn?cky nen? vec holcenc?, ale ho?enc?. Bаl jsem se, ze by se kluci koukali a Cenda Jirsаk by se treba pr??erne ?klebil, ackoliv ted s n?m chod?m.
Ale kdyz uz mne moc morila a pravila, ze nevedela, ze jsem takov?, tak jsem pravil: „Dobrа, tak pojd,“ ale ho?um jsem o tom docela nic nerekl a pri?el jsem s Evou rovnou na pole, kdy uz tam v?ichni byli. A jak jsem s n? pri?el, hned jsem se d?val, jestli se ho?i nebudou koukat a jestli se Cenda nebude pr??erne ?klebit. On uz se taky chtel pr??erne ?klebit, ale vtom Eva vytаhla kornout prazen?ch mandl? a nab?dla je v?em. Z toho jsem poznal, ze Eva je chytrа, a kazd? ji za to chvаlil a v?ichni pravili, jenom at prijde zas a ukradne doma prazenе mandle, jelikoz v?ichni ho?i rаdi prazenе mandle. A Eva pravila, ze zase ukradne, ponevadz v?, kde jsou, a doma to neved?, ze krade mandle.
Bejval Anton?n j? za to nab?dl svou d?mku, aby takе kourila, Eva to zkusila a udelala prvn? ?luk a zacala stra?ne ka?lat a pravila: „Аchich, to by byla moje smrt.“ Jа jsem na to pravil, ze to je jenom nezvyk, jelikoz indiаnky takе kour?, ano i cikаnky, a nic jim nen?. Eva v?ak pravila, ze radeji bude nosit pejrku, a pekla brambory v popeli a starala se, aby ohen nevyhasl, procez my jsme si sedeli jako milostpаni a moc jsme si medili, ze mаme zastаn?. A bylo nаs ?est, co jsme sedeli kolem ohne, a Pajda se radoval, ze je nаs hodne.
* * *
V panskе zahrade rostou orechy a letos jich bylo desne moc, procez jsme tam vlezli, a bylo nаs pet.
Kdyz jsme tam byli, tak na nаs kricel zahradn?k: „Holoto, jа vаs, mne se zdа, zrychtuju, ze uvid?te!“ a mаval hol?. Procez jsme utekli, ale meli jsme plnе kapsy orechu a byly dobrе. Jenomze kdyz uzraj? v panskе zahrade orechy, tak je konec prаzdnin, ani jsme to porаdne neuzili. Maminka pravila, ze je d?lem rаda, ze uz bude ?kola, aspon se mne zbav?, jelikoz jsem povstalec. Tat?nek takе pravil, ze uz byl nejvy??? cas a ze ty prаzdniny jsou jenom pro zlost a ze by mely prij?t k zkas?rovаn?, protoze mlаdez je samа bujnost. Pravil, ze je dobre, ze nаs uz zase vezme pan ucitel do parаdy, ale ze budou ukrutnе v?daje za kn?zky a ?koln? pomucky a ti pаni nahore se neptaj?, kde na to mа brаt.
Krist?na se mne posm?vala: „Fikalala, ty loupezn?ku, uz je s prаzdninami konec,“ a jа jsem pravil: „Rampepurdo, ty b?dnice, modli se, tvoje posledn? hodina uderila, jelikoz te mus?m zamordovat.“ A prali jsme se velice, az to bylo sly?et az v krаme, i pri?la maminka a pravila: „Krist?no, vy mаte je?te mеne rozumu nez to d?te, a to mаte ?amstra namluvenеho a chcete se vdаvat, kdo by si vzal blаznivou?“
Ona se smаla a ?la m?t nаdob? a jа jsem mel vzteka, ze bude ?kola, jelikoz mus?m chodit obut? a vubec. Tak jsem se ?el pod?vat ke knihkupectv? pana Ba?ty, protoze tam pred krаmem stoj? ?tudenti a prodаvaj? starе ucebnice. Jeden tam kricel: „Latinskа gramatika ?plne zachovalа pouze tri koruny,“ tak jsem taky kricel: „Latinskа gramatika ?plne zachovalа pouze tri koruny,“ abysem byl jako ?tudent. Taktеz tam byl pan Fajst a koukal se, jestli ho ?tudenti budou zdravit, ale oni si ho nev??mali, tak mel pan Fajst desnеho vzteka a odplivoval si a pravil: „To je pak ta mlаdez ?tuduj?c?, nadeje vlasti!“
Prvn? den ve ?kole jsme se vubec nic neucili, jenom nаs vyvolаval pan ucitel, jestli jsme v?ichni. My mаme zase pana ucitele Vesel?ka a on pravil: „Ho?i, pekne vаs v?tаm z prаzdnin, jelikoz jste se osvezili na duchu i na tele, abyste byli chloubou svе vlasti, rodnе obci, jakoz i rodicum neb jejich zаstupcum,“ a pak vyb?ral po korune, co jsou majetnej??, aby dali na chudе zаky prespoln?, ze se jim v zime bude rozdаvat polеvka. A Pаta Karel si sedl zase do prvn? lavice, dal ruce na lavici a koukal se ctnostne. Uz jsme meli j?t domu, ale kdyz nekdo napsal kr?dou Pаtovi Karlovi na zаda „Jа jsem vul“ a hned jsem si pomyslil, ze to bude na mne, ackoli jsem to vubec nebyl. Jа v?m, kdo to byl, byl to Miroslav Hanzal, jelikoz se d?val do penаlu a delal, jako kdyby poc?tal pеra, jestli jich mа moc. Tak jsem byl hned prvn? den po ?kole a pomyslil jsem si, at si Pаta Karel nemysl?, ze to nechаm jen tak.
A kdyz jsem pri?el domu, tak mne na zlost Krist?na zp?vala: „Po?kolаk, mastnej ptаk, po?kolanda – planda, ze mu nen? hanba.“
Jа jsem j? rekl: „Tohle si vypije?, Rampepurdo rampepurdаckа.“ A hned jsem silne prem??lel, jak bych se j? pomstil, ale nemohl jsem na nic pripadnout, jelikoz jsem j? uz v?echny pomsty udelal a ona je znala. Tak jsem byl z toho mrzut?.
Ale tu mne nаhodou prispel na pomoc nа? kocour Honza, takze jsem si tu pomstu vyvzpomnel. Nа? Honza jest zrzav? a chytr?, nejchytrej?? ze v?ech kocek, co jsou v meste. Nа? tat?nek prav?, ze Honza mа kocic? univerzitu, a chovаvа ho na kl?ne a my v?ichni mu dаvаme kosti, aby si je ocucal.
Jа ho rаd pozoruju, kdyz chce chytit vrabce, kter? k nаm lеtaj? na dvur, aby si sesb?rali drobecky. To Honza si sed? jen tak a primhuruje oci, az je mа jako cаrky, a delа, jako by se nekoukal, ale on se koukа. Zat?m c?hа, az se vrabec usad? a nebude na sebe dаvat pozor. A kdyz si vrabec sedne, tak se Honza prikrc?, az bricho vlece po zemi, a plaz? se na opаcnou stranu od toho vrabce dаl, aby ho obe?el a pak znenadаn? na neho skocil. Ale kdyz ho vrabec vcas zpozoruje a ulet?, tak Honza nedа najevo vzteka, aby si vrabec nemyslil, ze tak o neho stoj?, a lhostejne si l?ze kozich a pak jde pryc.
Vrabce mаlokdy chyt?, n?brz sp??e my?, v tom se vyznа. My mаme na dvore miskrounu, ve kterе je my?? velice moc. Tu Honza sed? u d?ry, ani se nehne a porаd koukа do miskrouny, to na neho muze? volat „cici“, on se nepod?vа. Kdyz zpozoruje my?, tak stremhlav skoc? do doury a uz my? drz?, uz mu nemuze utеci. Je rаd, ze ji mа, ackoli ji nezere.
Jednou jsme takhle sedeli u obeda a meli jsme ?kubаnky s makem, jа je nerad, procez tat?nek r?kаvа, ze kdo j? ?kubаnky, tomu jde do hlavy ucen? a bude z neho ucenec. A okno bylo otevrenе a oknem skocil dovnitr Honza a mel v zubech velikаnskou my?, kterou polozil na stul pr?mo pred tat?nka, aby se pochlubil, ze je dobr? lovec. Tat?nek se lekl, ohnal se ubrouskem a zacal rvаt hrozn?m hlasem: „Fuj! Jede? mi s t?m!“ Maminka se takе polekala a rvala je?te v?c a nejv?c ze v?ech rvala Krist?na a pravila, ze to bude jej? smrt. Honza nechаpal, proc tak na neho rvou, kdyz chytа my?i, tak si zase my? vzal a ?el s n? pryc, myslil si: To mаm za v?ecko, a cel? den jsme ho nevideli, jelikoz se urazil, on jest velice hrd?, a nechal my? lezet na dvore.
Kdyz Rampepurda tak velice rvala, tak jsem v duchu pravil siln?m hlasem: Uz to mаm! a vynalezl jsem krаsnou pomstu. Vzal jsem tu mrtvou my? a vstrcil jsem ji Rampepurde do kufru, ona tam mа obrаzky, prаdlo a v?elijakе p?semnosti. Potom jsem chodil kolem n? a tvаril jsem se tajemne a vzal jsem si kn?zku a pilne jsem se ucil, kterе jsou pr?toky Labe. Krist?ne to bylo divnе, ze se tak z niceho nic uc?m, kterе jsou pr?toky Labe, procez se ?la pod?vat do kufru.
Jа jsem ?el ven a venku jsem sly?el, jak stra?live zarvala a desn?m hlasem pravila mamince: „Milostpan?, dejte mi kn?zku, jа v tom m?ste nezustanu ani hodinu, nebot jsem si to nezaslouzila.“
Potom chvilku spolu mluvily, Krist?na brecela a maminka volala jemn?m hlasem: „Pеto! Petr?cku, kde jsi. Maminka ti neco dа.“
Usly?el jsem to volаn? a vstoupil jsem dovnitr a tаzal jsem se: „Co mne dа??“
A maminka pravila, ale uz ne jemn?m hlasem, ale dosti silne: „Pojd sem!“
Tak jsem ?el, ale dosti zvolna, a zustal jsem stаt ve dver?ch.
Maminka pravila: „Jen pojd bl?z,“ a jа jsem se ptal, proc mаm j?t je?te bl?z, kdyz uz jsem tady, a udelal jsem je?te jeden krok. Ale maminka chtela, abych byl k n? nejbl?z, a ukazovala prstem, kam si mаm stoupnout. To jsem v?ak nechtel, jelikoz jsem si pomyslil, ze to bude skrz tu my? a ze to bude jiste na mne.
Tat?nek to v krаme sly?el a pri?el do pokoje a taky chtel, abych pristoupil je?te bl?z. Jelikoz jsem to nechtel ucinit, tak mne popadl za ucho a pritаhl mne k sobe a otаzal se: „Kdo dal tu my? Krist?ne do kufru?“
Odpovedel jsem l?tostiv?m hlasem, ze jа to nebyl a ze zas je v?echno na mne.
„Tak jsem to byl snad jа?“ otаzal se tat?nek.
I odvetil jsem, ze on to nebyl, a brecel jsem.
„Tak to byla naposled maminka?“ otаzal se tat?nek.
Odpovedel jsem, ze to maminka nebyla.
A Krist?na pri tom stаla a ?kl?bila se tak, ze bych ji povalil a zboxoval, kdyby mne tat?nek nedrzel za ucho.
A tat?nek porаd pravil, abysem mluvil, kdo to udelal, jestli si to snad Krist?na naposled neudelala sama.
Ale jа jsem nic nemluvil, nebot jsem videl, ze ve?kerе zap?rаn? je marnе, a maminka pravila, ze lhаti je velk? hr?ch a kdo lze, ten krade.
„To nen? prauda!“ pravil jsem. „Jа nekradu.“
„Aha!“ vzkrikla Rampepurda. „Chytil se!“
Procez tat?nek odepnul pаsek a dlouho mne mydlil na zadn? cаst tela a drzel mne hlavu mezi koleny. Pak mne nechal, kdyz maminka pravila, uz ho nech, a jа potom musil cvicit na housle. Velice jsem brecel a hrаl jsem „Hrаly dudy“ a schvаlne jsem desne vrzal, tlacil jsem ?mytec na struny, az tat?nek zarval, at toho nechаm, ze mа hlavu jako ?kop a ze mu t?m fidlаn?m odrаz?m zаkazn?ky, a maminka taky pravila: „Jen zаdnе hran? na housle, jelikoz mus?m vz?t prа?ek.“
Tak jsem toho nechal a ?el jsem ven a uz jsem nebrecel.
* * *
Jа se n?cko moc te??m na zimu, ani se dockat nemuzu, a kazdе rаno se d?vаm z okna, jestli uz je zeme b?lа, ale ono porаd nic. Jenom pr??, z nebe vis? ?pagаty, ze by se z nich daly plеst copаnky, a cas je to mrzut?. Kdyz prijdou lidi do krаmu, tak r?kaj?: „To mаme pocas?, co, pane Bajza,“ a tat?nek prav?: „Co mаm delat, kdyz to nechce b?t lep??.“
Mus?m porаd sedet doma, a kdyz tat?nek zavre kvelb, tak mne zkou?? velkou nаsobilku nebo vlastivedu nebo katezismus, a kdyz se spletu, tak mne bere za ucho a prav?: „Jа te nauc?m, ty kluku darebnа,“ a je?te prav?, ze mus?m b?t vzdelanej?? nez on, kdyby mne mel v?echny u?i utrhat. A Honza si hov? pod kamny a porаd podrimuje, nic ho nebav?, ani my?i, ani ptаci, vubec nic. Nekdy hraju s Krist?nou „Clovece, nezlob se“, a kdyz vyhraje, tak se smeje, az nemuze popadnout dech, kdyz prohraje, tak se takе smeje, jelikoz je to kаca hloupа a nen? s n? zаdnа hra.
Je mne dlouhа chv?le, jelikoz mаm v?ecky kn?zky prectenе, a tak jsem se skamarаdil s Otakаrkem Soumarem. To bylo tak. Byla u nаs v krаme pan? Soumarovа s Otakаrkem a koupila sidol na le?ten? kovu a vanilku. Otakаrek pravil, ze by chtel se mnou chodit a ze mа v?echny verneovky, a pan? Soumarovа se mne tаzala, jestli chci b?t Otakаrkovi pr?telem. Odvetil jsem: „Beze v?eho, mne je to fuk!“ a ona se smаla. A pravila, abych k nim pri?el, tak jsem pri?el a Otakаrek mne pujcil „Oceаnem na kre ledovе“, coz jest ohromnе cten? a obrаzky v tom jsou je?te ohromnej??.
Tat?nek pravil, ze rаd vid?, kdyz chod?m k Soumarom, jelikoz jsou to lep?? lidi, a t?m pаdem se nauc?m dobr?m zpusobum, coz prosp?vа obchodnictvu. Maminka pak mne prikаzala, abysem u Soumaru porаd r?kal „rukul?bаm“, aby bylo videt, ze jsem dobre veden?. Jа jsem j? to sl?bil, ale nerekl jsem „rukul?bаm“ a nerekl bysem to ani za pytel burаku, jelikoz se styd?m.
U Soumaru je to krаsnе jako v zаmku, z jednoho pokoje jde se do druhеho pokoje, z druhеho do tret?ho a tak porаd furt a maj? tam kanape, na nem barevnе pol?tаre, taky kredenc, ve kterе je str?bro a zlato a hrn?cky, a na podlaze maj? kuzi z jaguаra a obrazy a vubec v?ecko.
A Otakаrek mа hrozitаnskou s?lu hracek, z nichz nejlep?? jest elektrickа zeleznice, co se do n? pust? proud a ona sama jede. Tak my jezd?me elektrikou, jа jsem pruvodc? a kric?m siln?m hlasem „hotovo!“ a Otakаrek je ridic a porаd zvon?. Jenomze tam sed? v jednom kuse slecna a plete svetr a porаd dаvа na nаs pozor, abysme neco nevyvedli, a porаd nаs napom?nа, abysme byli zticha. Az jsem se dozral a pravil: „Herdek, copak rveme?“ a ona pak pravila pan? Soumarovе, aby Otakаrek nechytil ode mne ?patnе mravy. Pan? Soumarovа j? neco odvetila v ciz?m nаrec? a pohladila mne po hlave.
Vubec je to u Soumaru dosti bаjecnе a vzdycky tam dostanu caj s malinovou ?tаvou a sladkе kolаcky, muzu si jich vz?t, kolik chci, coz jest prima. Cenda Jirsаk pravil, ze k Otakаrkovi dolejzаm, jelikoz je bohat?, ale jа jsem mu pravil: „To nen? vubec prauda, ty Krakono?i blbаckа, a sаm bys tam rаd chodil.“ A taky ze jo, kdyz pak sly?el, ze mne Otakаrek pujcuje verneovky, tak delal, jako by byl muj nejlep?? pr?tel, a dolejzal.
Jenomze chyba je v tom, ze Otakаrek mus? porаd lezet a dаvaj? mu teplomer pod pazd?, aby se nenachladil, a uz?vа meduc?nu. To mne otrаvilo a uz tam nechod?m, jelikoz jsem v?ecky verneovky precetl.
Nyn? chod?m k Zilvarom do chudobince, tam je to nejohromnej??, ale doma nesm?m nic r?ct, aby ner?kali reci. Pan Zilvar byl ve vаlce, nepr?tel na neho vystrelil z dela, procez ted chod? po domech zebrat a mа nohu drevenou. Takovou nohu bych chtel m?t a tak si ji silne preju, ze se mi v noci zdа, ze chod?m s drevenou nohou, co silne klape „klap! klap!“, a lidi vyb?haj? z domu a kazd? se div?, ze mаm tu drevenou nohu, a jа jsem hrd?. Um?nil jsem si, ze budu hodn?, a az budu hodn?, tak na?e popros?m, aby mne takovou nohu dali k Jеzi?ku, nebot pak by ho?i koukali.
V chudobinci ostаvaj? takе almuznice a ty vzdycky vecer poc?taj?, co si za den vyprosily, a pak se hаdaj?. Kdyz se moc hаdaj?, tak to pan Zilvar nemuze vydrzet, i odepne si nohu a hod? ji po tech babkаch a ony se pak prestanou hаdat. Zilvar se chlubil, ze jeho tat?nek jest nad v?echny zebrаky postaven?, jelikoz si nejv?c vypros?, takze ho ostatn? musej? poslouchat. A v noci moc ka?le, ponevadz mа srazenou krev. To pov?dal a byl moc hrd?.
Jа jsem tu nohu porаd chtel, jenom kdybych si mohl na ni ?аhnout, a Zilvar pravil: „Jenom pockej, az tat?nek usne, tak mu tu nohu odundаm a muzeme si hrаt.“
Tak se tedy stalo, a kdyz pan Zilvar spal, tak mu nohu odepjal a jа jsem byl velice rаd. Potom jsme si hrаli na zebrotu a jа delal chromajzla. A Zilvar byl lidi. Jа jsem chodil a prosil jsem lidi o boz? dаrek a Zilvar byl jednou ten, co dа, podruhе ten, co nedа. Nejlеpe umel delat toho, co nedа. Kdyz delal milostpаna, co mа na dver?ch tabulku „Prisp?vа na m?stn? chudе“, tak se vzdycky nafoukl, desne koulel ocima a mluvil: „Vy lumpe, kdybyste ?el radeji pracovat,“ nebo: „Jdete si spаnembohem, je vаs tu moc.“ Nebo delal polecajta a r?kal: „Ty obejdo, uz jsem te dvakrаt napomenul, hybaj, at zmizne?, at to nemus?m opakovat, nebo pujde? se mnou.“ A pak mne sebral a vedl na obec.
To byla hra! Nаm se to desne l?bilo a pan Zilvar spal a hlucne ka?lal. Kdyz jsem o tom pov?dal Bejvalovi, tak nаm velice zаvidel a pravil, ze by si s nаmi chtel taky hrаt.
Jа jsem odvetil: „To jа nev?m, to podle toho.“
